01.02.2013

Insolvenční řízení = konec podnikání?

V poslední době sdělovací prostředky často skloňují pojmy jako „osobní bankrot“ či „úpadek“.

Jedním z důvodů je skutečnost, že počet právnických i fyzických osob, které se ocitly v úpadku, lidově řečeno v insolvenci, ve světě i v České republice roste. Nelze vyloučit, že se v insolvenci neocitne i váš dlouholetý obchodní partner. Na druhou stranu, přehnaná panika také není vždy namístě.

Vyplatí se proto znát alespoň základní postupy následující v insolvenčním řízení a vědět, jaká práva má dlužník a věřitel. Způsoby řešení úpadku v České republice upravuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (tzv. „insolvenční zákon“). O zahájených insolvenčních řízeních se lze snadno dozvědět z insolvenčního rejstříku, který je pro každého přístupný na internetu. V tomto informačním systému můžete snadno zjistit, zda se určitá společnost dostala do insolvence a v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází. Každý věřitel tedy může sledovat situaci a postup svého dlužníka a včas reagovat s využitím příslušných právních kroků.

Pokud najdete jméno svého obchodního partnera v insolvenčním rejstříku nebo bude-li vám oznámeno, že proti vám bylo zahájeno insolvenční řízení, nepodléhejte panice. Málokdo si totiž uvědomuje, že zahájení insolvenčního řízení ještě neznamená bankrot. Zahájení insolvenčního řízení znamená, že soud přezkoumá majetkové poměry dlužníka a teprve na základě svých závěrů rozhodne, zda je finanční situace dlužníka natolik vážná, aby bylo nutné prohlásit na dlužníka úpadek.

Úpadek

Pro pochopení jednotlivých fází insolvenčního řízení je třeba znát klíčový pojem insolvenčního řízení – úpadek. Úpadek je stav, kdy má dlužník více než jednoho věřitele a své peněžité závazky není schopen splácet. Rozlišujeme dvě formy úpadku, a to platební neschopnost a předlužení. Úpadek ve formě platební neschopnosti je vymezen situací, kdy má dlužník více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Do platební neschopnosti se může dostat jak právnická osoba, tak fyzická osoba.

Druhá forma úpadku – předlužení – může nastat pouze u právnické osoby nebo u fyzické osoby – podnikatele. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků, splatných i nesplatných, převyšuje hodnotu jeho majetku. Hodnota majetku se však neposuzuje jen podle aktuálního stavu v účetnictví, ale přihlíží se k budoucí správě majetku a k dalšímu provozování podniku. Pokud lze u dlužníka objektivně očekávat pozitivní hospodářský vývoj, o předlužení se jednat nebude. V předlužení tak nebudou např. začínající společnosti, které si typicky vzaly úvěr na rozjezd svého podnikání a nákup majetku, a jejich závazky tedy logicky převyšují hodnotu majetku. Lze však očekávat, že se časem jejich podnikání rozběhne, závazky se budou snižovat a majetek naopak rozrůstat.

Insolvenční zákon zná dále pojem „hrozící úpadek“. Do hrozícího úpadku se dostane dlužník, jehož peněžité závazky zatím sice nejsou splatné, ale až jejich splatnost nastane, nebude je dlužník se zřetelem ke všem okolnostem schopen řádně a včas plnit. Zda je dlužník v hrozícím úpadku, musí posoudit on sám, protože má nejpřesnější informace o své schopnosti v budoucnu splácet a pouze on je v tomto případě oprávněn podat sám na sebe insolvenční návrh.

Průběh insolvenčního řízení

V zásadě lze rozlišit několik fází insolvenčního řízení, a to podání insolvenčního návrhu, zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku dlužníka a řešení úpadku dlužníka.

Podání insolvenčního návrhu

Insolvenční návrh je oprávněn podat jak dlužník, tak věřitel. Věřitel podává návrh vždy dobrovolně, a to v situaci, kdy mu dlužník neplatí a věřitel ví, že kromě něj má dlužník i další věřitele. U dlužníka naopak insolvenční zákon stanovuje, kdy dlužník může sám na sebe podat insolvenční návrh a kdy tento návrh podat musí. Dobrovolně může dlužník podat insolvenční návrh v případě hrozícího úpadku, jak je uvedeno výše. Povinně naopak podává insolvenční návrh dlužník, který je právnickou osobou či fyzickou osobou – podnikatelem, v případě, že se dozví nebo se měl dozvědět, že se dostal do úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Pokud dlužník povinnost podat insolvenční návrh nesplní, je povinen nahradit věřitelům škodu, která jim v důsledku toho vznikla. Škoda se vyčíslí jako rozdíl mezi výší pohledávky přihlášenou věřitelem a částkou, kterou nakonec věřitel v insolvenčním řízení obdržel. U dlužníka, který je právnickou osobou, dopadá povinnost podat insolvenční návrh na statutární orgán popř. na likvidátora. Pokud tedy působíte ve funkci statutárního orgánu (např. jste jednateli s.r.o. nebo členy představenstva a.s.), neměli byste povinnost podat insolvenční návrh podceňovat, neboť jinak odpovídáte za škodu přímo vy.

V insolvenčním návrhu, ať už podaném dlužníkem nebo věřitelem, musí být vždy jasně specifikováno, kdo je navrhovatel, dlužník a proč existuje předpoklad úpadku. Podává-li návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a připojit přihlášku této pohledávky. Podává-li návrh dlužník, je povinen k návrhu přiložit seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam závazků s uvedením svých věřitelů a seznam zaměstnanců. Návrh je vždy podáván na předepsaném formuláři krajskému soudu, v jehož obvodu má bydliště nebo sídlo dlužník. Buďte připraveni na to, že soud je oprávněn požadovat od navrhovatele zálohu na insolvenční řízení, a to až do výše 50 000 Kč.

V praxi může docházet k podání tzv. šikanózního insolvenčního návrhu. Jeho cílem je donutit dlužníka zaplatit dluh či jej poškodit u obchodních partnerů. Pro mnoho zejména menších společností může být takovýto návrh zničující. Obchodní partneři totiž často společnost, v jejímž případě bylo zahájeno insolvenční řízení, automaticky považují za nedůvěryhodnou a nesolventní, a to ještě dříve než soud o případném úpadku rozhodne. Může se tak stát, že vinou šikanózního návrhu přijde společnost o významné zakázky, budou se jí hůře vyjednávat smluvní podmínky nebo je jí v důsledku domnělého snížení bonity zdražen úvěr u finančních institucí. Aby se předcházelo těmto šikanózním návrhům, dává insolvenční zákon postižené společnosti právo na náhradu škody vůči osobě, která neopodstatněný insolvenční návrh podala.

Zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení se zahajuje dnem, kdy insolvenční návrh dojde k příslušnému soudu. Soud je povinen oznámit zahájení insolvenčního řízení vyhláškou, kterou zveřejní v insolvenčním rejstříku nejpozději do dvou hodin od obdržení návrhu. Pokud by návrh došel po pracovní době či o víkendu, pak do dvou hodin po zahájení úředních hodin.

Zahájení insolvenčního řízení má dopad jak na dlužníka, tak na jeho věřitele. Od zveřejnění vyhlášky o zahájení řízení nesmí dlužník spravovat svůj majetek způsobem, který by snižoval jeho hodnotu. Pokud by například v této době dlužník uzavřel kupní smlouvu na prodej části svého majetku, jednalo by se o neúčinný právní úkon a k převodu vlastnického práva by nedošlo. Pro věřitele znamená zahájení insolvenčního řízení, že své pohledávky vůči dlužníkovi nemůže vymáhat žalobou v soudním řízení, ale musí je uplatnit přihláškou v insolvenčním řízení.

Rozhodnutí o úpadku dlužníka

Po zahájení insolvenčního řízení soud rozhoduje, zda dlužník je či není v úpadku. Pokud soud shledá, že je dlužník v úpadku, případně že mu úpadek hrozí, vydá o tom rozhodnutí. Rozhodnutí o úpadku mimo jiné obsahuje výrok o ustanovení insolvenčního správce a výzvu pro věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě.

V rozhodnutí o úpadku může soud zároveň určit způsob řešení úpadku, případně o způsobu řešení úpadku rozhodne později.

Řešení úpadku dlužníka

Existuje hned několik způsobu řešení úpadku. Jsou jimi konkurs, reorganizace (pouze v případě podnikatelů) a oddlužení (pouze u fyzických osob nebo právnických osob, které nejsou podnikateli). Výběr vhodného způsobu řešení úpadku vždy záleží na konkrétním případě.

Při konkursu dochází ke zpeněžení majetku dlužníka, tzv. majetkové podstaty. Do majetkové podstaty dlužníka patří například peněžní prostředky, movité i nemovité věci, cenné papíry, obchodní podíly nebo dlužníkovy pohledávky. Věřitelé jsou následně poměrně uspokojeni ze získaného výnosu.

Reorganizace je způsob řešení úpadku, který předpokládá, že dlužník po provedení určitých opatření, tzv. reorganizačního plánu, bude moci dále pokračovat ve své podnikatelské činnosti. Reorganizace je určena pouze pro podnikatele, jejichž celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň sta milionů korun, nebo těm, kteří zaměstnávají alespoň 100 zaměstnanců. Po skončení reorganizace mohou věřitelé požadovat splnění svých pohledávek, které měli před reorganizací.

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) připadá v úvahu nejčastěji u fyzických osob, které se do úpadku dostaly běžným provozem domácnosti. Návrh na oddlužení může podat pouze dlužník, a to současně s insolvenčním návrhem. V případě oddlužení dochází ke sjednocení jeho dluhů, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela a nezajištění do schválené výše. Zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn. Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení: prostřednictvím prodeje dlužníkova majetku nebo splácením dle splátkového kalendáře.

Postavení věřitele v insolvenčním řízení

Jak již bylo uvedeno výše, uplatňují věřitelé své pohledávky prostřednictvím přihlášky, a to pouze na předepsaném formuláři. Začít přihlašovat pohledávky mohou věřitelé od okamžiku zahájení insolvenčního řízení, tedy ještě předtím, než insolvenční soud rozhodne, zda je dlužník v úpadku. Pokud následně soud rozhodne, že dlužník skutečně v úpadku je, stanoví v rozhodnutí o úpadku lhůtu pro přihlašování pohledávek, která činí minimálně 30 dní a maximálně dva měsíce. Po uplynutí této lhůty již přihlásit pohledávku nelze. Je třeba pamatovat na to, že dle judikatury musí přihláška pohledávky dojít ve stanovené lhůtě příslušnému insolvenčnímu soudu. Pokud přihlášku doručíte jinému soudu a tento soud ji nepostoupí příslušnému insolvenčnímu soudu ve lhůtě pro přihlašování pohledávek, máte smůlu a k vaší pohledávce se dle Usnesení Nejvyššího soudu České republiky z února 2012 nebude v insolvenčním řízení přihlížet.

Přihlášené pohledávky jsou přezkoumány insolvenčním správcem a následně insolvenčním soudem. Pokud v rámci přezkumného jednání popře insolvenční správce existenci pohledávky nebo její výši či pořadí, může se věřitel domáhat určení své pohledávky žalobou. Žaloba se podává u insolvenčního soudu a směřuje proti insolvenčnímu správci. Žaloba musí být podána nejpozději do 30 dnů od přezkumného jednání.

Pohledávky věřitelů jsou uspokojeny v závislosti na tom, jaký způsob řešení úpadku je zvolen. Nejvýhodnější postavení mají vždy zajištění věřitelé, tj. věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny majetkem náležícím do majetkové podstaty, např. zástavním právem, zadržovacím právem, zajišťovacím převodem práva apod. Zajištěný věřitel musí v přihlášce pohledávky uvést, že se jedná o zajištěnou pohledávku. Po zpeněžení majetku dlužníka a odečtení nákladů na insolvenční řízení je pohledávka zajištěného věřitele uspokojena přednostně v plné výši. Závěrem lze věřitelům doporučit, aby měli své pohledávky vhodným právním institutem zajištěny, a tím získali pro případ insolvenčního řízení výhodnější postavení. Dále je vhodné pravidelně kontrolovat insolvenční rejstřík, aby věřitelé mohli včas reagovat na vstup svého obchodního partnera do insolvenčního řízení přihlášením své pohledávky a dlužníci mohli včas čelit případným šikanózním návrhům svých věřitelů.

Autoři: JUDr. Halka Pavlíková, advokátka v AK Noerr, Mgr. Hana Jelínková, advokátní koncipientka AK Noerr

Sdílej článek

Komentáře na fórum

0

chcete víc?

newsletter Franchising.cz

If you see this, leave this form field blank