Sladký byznys s čokoládou

Se značkou BON BON jste loni vstoupili do Vídně. Bohužel jste pobočku v poměrně krátkém čase opět zavřeli. Co se stalo?

Vstupem do Vídně jsem si v podstatě splnila svůj sen. Nicméně již na začátku jsem věděla, že to nic jednoduchého nebude. Proto jsme se rozhodli ve Vídni pro zavedení „zkušebního“ provozu. Ve vídeňském nákupním centru Donau jsme si pronajali místo pro stánek na půl roku s tím, že po uplynutí této doby se rozhodneme, co dál. Bylo však potřeba investovat hodně peněz do samotného stánku, protože nákupní centrum mělo na jeho podobu striktní požadavky. Přesně nám řekli, jak musí stánek vypadat, z jakého musí být materiálu a jaký nábytek máme použít. A nebyla to opravdu levná záležitost. Dalším „problémem“ pak byli zaměstnanci.

Měli jste problém s jejich nalezením?

Ano, myslím si, že se nám v podstatě nikdy nepodařilo najít ty úplně správné zaměstnance. A každopádně nás i ty nekvalitní stáli spoustu peněz. Ve Vídni totiž funguje opravdu silná ochrana zaměstnanců. Není levné je zaměstnat, a to i když jim dáváte měsíčně minimální mzdy. Další odvody vás totiž přijdou na slušnou částku. Když jsme pak zjistili, že nám vídeňská pobočka generuje tržby na úrovni pobočky v malém českém nákupním centru, rozhodli jsme se to zabalit a z Vídně odejít. Nemyslím si, že by za náš „neúspěch“ mohla jenom Vídeň. Udělali jsme jistě spoustu chyb, které se na něm odrazily.

Na Rakousko jste tedy nezanevřela…

Ne, to opravdu ne. A znovu se potvrdilo ono známé pořekadlo: „Štěstí přeje připraveným“ a díky tomu dnes máme pobočku v Innsbrucku. Nejde o klasickou prodejnu či stánek v nákupním centru. Máme však franšízanty, kteří nabízí naše produkty v kiosku v innsbruckém hotelu.

Jak jste k takovým franšízantům přišli?

Získali jsme je díky našim slovenským master-franšízantům, na které se s tímto návrhem obrátili. Rakouští franšízanti jsou totiž Slováci z Martina, kteří v již zmíněném hotelu pracují a vyjednali si tam tuto možnost.

Potkáváme se na franšízové výstavě na Slovensku. Jak se Vám daří na tomto trhu?

Dobrou zprávou je, že se nám na Slovensku podařilo najít master-franšízanty, a to v Martině. Momentálně tak u našich východních sousedů funguje pět poboček BON BON. Čtyři z nich provozují franšízanti, jednu pak již zmíněný master-franšízant. Myslím si, že na slovenském trhu je prostor pro 15 poboček, jsme tedy ve třetině.

A jak to vypadá se značkou BON BON v Česku?

V České republice máme v současnosti 20 prodejen. Devět z nich provozuje naše společnost, 11  jich je pak v rukách franšízantů. Od těch očekáváme aktivní zapojení do chodu provozovny. Nehledáme totiž investora, a to již z podstaty našeho byznysu. Naši franšízanti si musí uvědomit, a říkáme to i zájemcům o licenci, že náš byznys je malý a sezónní. Spíše se hodí pro živnostníky. Sezónnost spočívá v tom, že musí být připraveni na vyšší tržby v zimě a nižší zase v létě. Musí to být tedy dobří hospodáři. Jelikož jsme si tohoto všeho však vědomi i my u nás ve firmě, umožňujeme jim si „přivydělat“ prodejem dalšího sortimentu jako je například víno, káva nebo čaj. Podmínkou však je, že čokoláda a marcipán musí být značky BON BON.

Jaké jsou vaše plány se sítí do budoucna?

V Česku bychom se chtěli dostat na 30 prodejen. To, jak rychle se nám to podaří, bude záviset na tom, jak se nám bude dařit nacházet ty správné franšízanty. Samozřejmě je naším cílem další růst a v souvislosti s tím se chystáme prověřit naše materiály pro franšízanty, zda zcela vyhovují našim plánům rozvoje.

Nějaké další zahraniční trhy vás v současnosti nelákají?  

Se zahraničním je to tak, že konkrétní plány nemáme. Nicméně objevila-li by se nějaká zajímavá příležitost, určitě se jí budeme zabývat. Pokud tedy o něčem takovém víte, dejte vědět …