Češi houfně mění práci

Vyplývá to z pravidelného průzkumu WorkMonitor společnosti Randstad. Více jak třetina dotazovaných musela opustit práci kvůli reorganizaci, dalších 20 % pak k tomu mělo závažné osobní důvody. Snad i proto mírně přibylo zaměstnanců, kteří se obávají, že o práci přijdou (25 %). Optimismus ale i tak Čechy neopouští a většina (73%) si věří, že by v případě nutnosti jiné zaměstnání dokázala určitě najít.

Naopak touha po lepších pracovních podmínkách vedla k odchodu mnohem méně lidí (22 %), než na počátku roku. Propouštění kvůli reorganizaci ve druhém čtvrtletí jasně vládlo mezi důvody, proč lidé měnili zaměstnavatele (34 %). „Nejvíce lidí změnilo práci ve službách (15%) – z čehož čtvrtina připadá na finanční sektor - a v obchodě (14%) – kde opět čtvrtinu tvořili zaměstnanci z oblasti telekomunikací. Nejstabilnější pozice byly naopak v administrativě, státní správě a také ve zdravotnictví a pečovatelských oborech,“ konstatuje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Zahraniční pracovní trhy se hýbou víc

Největší pohyb se týkal nejmladší věkové skupiny lidí do 24 let, pro něž je častější změna zaměstnání přirozená a vyplývá z logické potřeby vyprofilovat si směr budoucí kariéry. Procento lidí, kteří změnili práci, bylo nejvyšší v Jihomoravském kraji (22%), Praze (21%) a v Moravskoslezském kraji (19%). Logickým vysvětlením je fakt, že je zde nejvíce institucí z oboru finančních služeb a telekomunikací, v případě obou moravských krajů je silně zastoupen i průmysl (výroba), který figuroval na třetím místě v žebříčku sektorů. Nejstabilnější zaměstnanci jsou naopak v Pardubickém, Královéhradeckém a Olomouckém kraji.

Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy ale pohyb zaměstnanců tak dramatický není. V Německu a Polsku se změny zaměstnání dotkly více než 20 % lidí, pětina zaměstnané populace změnila práci také na Slovensku. Ve Španělsku, Itálii nebo ve Velké Británii to byla čtvrtina a v USA dokonce třetina zaměstnaných lidí.

„Zatímco v případě našich nejbližších sousedů nebo anglosaských zemí se větší migrace dá přičíst rozbíhající se ekonomice, pro jihoevropské státy platí spíše to, že tamní nejmladší generace zaměstnanců či absolventů obtížně hledá dlouhodobé zaměstnání. Panuje zde mnohem běžnější praxe krátkodobých úvazků a tím pádem i častějších změn práce,“ upozorňuje Hana Púllová.

Optimismus patrný z výsledků průzkumu Randstad Workmonitor za první čtvrtletí roku 2014 i tak Čechy zdaleka neopustil. Počet těch, kteří věří, že by si v následujících 6 měsících byli schopni najít nějakou jinou práci, se stále drží na vysoké úrovni (73 %). Množství lidí přesvědčených, že by získali práci odpovídající té současné, oproti minulému čtvrtletí dokonce ještě vzrostlo na 62 %.

Zaměstnavatelé nejsou nejčastější příčinou odchodu

„Na růst ekonomiky nejdříve zareagovaly výrobní firmy, zejména v automobilovém a strojním oboru, a zpracovatelský průmysl, kde poptávka po pracovnících markantně roste. Největší zájem je o pozice ve výrobě a o odborné technické profese. V sektoru služeb – s výjimkou IT, kde je poptávka po lidech vysoká neustále – a v administrativě se růst ekonomiky projeví až po delším čase,“ doplňuje Púllová.

Pokud nejsou nuceni okolnostmi, Češi se sami do kariérních změn obvykle příliš nehrnou. Roli v tom hraje i fakt, že většina je se svým zaměstnavatelem spokojena. Jen absolutní menšina (3 %) se v průzkumu Randstad Workmonitor vyjádřila, že jsou v práci velmi nespokojení. Dvě třetiny naopak uvedly, že se zaměstnavatelem vychází dobře. Proto asi nepřekvapí, že novou práci si počátkem léta aktivně hledalo pouze 8 % zaměstnaných, pasivně otevřeno novým nabídkám bylo 79 %, což je nejméně ze všech výše zmíněných zemí.