02.05.2017

Cena dělá byznysmena

Správné nastavení cen výrobků a služeb je alchymie jak po obchodní stránce, tak po stránce právní. Jak správně stanovit ceny, a zajistit si přízeň úřadů i zákazníků? Radí advokát Ivan Rámeš.

Cena je vždy pro koncového zákazníka rozhodující při koupi produktu. Právě z tohoto důvodu jsou mezi spotřebiteli tolik v oblibě slevové akce nejrůznějšího typu. Obdobné „oblibě“ se však k nelibosti obchodníků cenotvorba těší u kontrolních orgánů státní správy, především u České obchodní inspekce a živnostenských úřadů, které rádi a často kontrolují, zda jsou konečné ceny za produkty uváděny v souladu s právními předpisy. S ohledem na naše rozsáhlé zkušenosti ze správních a soudních řízení si v tomto článku ukážeme základní pravidla, která by měla být ze strany obchodníků dodržována a uvedeme některé případy, které jsou naopak nevyhovující.

Rameš Ivan Foto Havel, Holásek & Partners

"Spotřebitel musí znát cenu před samotným nákupem. Prakticky se tak děje ve formě cenovky na produktu nebo na regálu, v katalogu, měrnou cenou nebo jiným přiměřeným způsobem. Cena za produkt musí být vždy uváděna v českých korunách. Uvádění cizí měny je možné pouze současně s českými korunami," tvrdí partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners Ivan Rámeš.

Obecně platí, že sám obchodník má právo rozhodnout o cenách, za které bude zboží nabízet spotřebitelům. To je samozřejmě v pořádku, ale jen za předpokladu, že je dodržen zákon o ochraně spotřebitele, zákon o cenách, zákon o regulaci reklamy a další právní předpisy.

Špatně uvedená cena se může prodražit

Nikoho nepřekvapí, že prodávané produkty musí být vždy označeny informací o ceně, za které jsou nabízeny a prodávány. Cena musí být pro spotřebitele jednoznačná, lehce identifikovatelná a čitelná. Z rozhodovací praxe kontrolních orgánů vyčteme jednoduché pravidlo, že cena by měla být stanovena takovým způsobem, aby spotřebitel znal cenu předem a nemusel nikoho žádat o pomoc při jejím zjišťování (ptát se prodavače, volat na infolinku, cenu jakkoli dopočítávat, skenovat čárový kód apod.). Prakticky se tak děje ve formě cenovky na produktu nebo na regálu, v katalogu, měrnou cenou nebo jiným přiměřeným způsobem. Cena za produkt musí být vždy uváděna v českých korunách. Uvádění cizí měny je možné, ale pouze tehdy, pokud je tato cizí měna uváděna současně s českými korunami.

Toto jednoduché pravidlo je však ze strany obchodníků často porušováno, zejména v rámci tolik populárních slevových akcí, ať již přímo v prodejnách nebo na letácích. Jaké jsou typické prohřešky obchodníků, resp. nekalé obchodní praktiky, za které kontrolní orgány ukládají pokuty?

  • Učebnicovou ukázkou špatné cenotvorby je situace, kdy je cena produktu odlišná od ceny, která je spotřebiteli účtována na pokladně. Přitom se mnohdy nemusí vůbec jednat o nekalý záměr obchodníka, postačí, pokud nedojde k včasné výměně cenovky, resp. přecenění ceny zboží po skončení slevové akce.

  • Problematická je také situace, kdy je cena uváděna bez DPH či jiných povinných poplatků, které si tak spotřebitel musí sám dopočítat. Kromě toho, že takto uváděná cena je v rozporu s cenovými předpisy, může se jednat o nekalosoutěžní jednání vůči ostatním konkurentům, kteří konečnou cenu uvádí správně, ale spotřebitel do jejich obchodu nezamíří právě z důvodu, že produkty zde nabízené jsou zdánlivě dražší, ačkoli tomu tak není. Je-li cena v letáku nebo na cenovce uváděna současně s DPH i bez DPH, jde o jednání, které je dle našich zkušeností ze strany kontrolních orgánů stále tolerováno, přestože mnohdy bývá na cenovce cena bez DPH dominantním údajem.

  • Dalším porušením je situace, kdy je deklarována závislost výše ceny na dalších okolnostech, ačkoli tomu ve skutečnosti tak není. Jde o situaci, kdy obchodník deklaruje slevu na nákup druhého výrobku, ačkoli tuto slevu nikdy neposkytne, nebo pokud uvádí, že třetí výrobek je zdarma, ale ve skutečnosti zdarma není, nebo je-li deklarována sleva na nákup nad 2000 Kč, ale tato sleva je fakticky poskytována všem zákazníkům bez ohledu na hodnotu nákupu.

  • Obchodníci často záměrně uvádí, že v ceně produktu je již zahrnuta určitá dodatečná služba, typicky doprava, instalace produktu či jiná služba, přestože tato služba je ve skutečnosti účtována zvlášť. Podobná situace je v případě, kdy je v rámci běžné ceny deklarována prodloužená záruka, která je však předmětem případného doplatku ze strany spotřebitele.

  • Je klamavou obchodní praktikou, pokud obchodník podmiňuje poskytnutí slevy pouze v určitém časovém období, ačkoli sleva trvá i poté, mnohdy bez jakéhokoli časového omezení. Je pochopitelné, že v takto „uměle“ vytvořeném časovém stresu spočívajícím v tom, že dnešní sleva již zítra nebude, uskuteční celá řada spotřebitelů impulzivní nákupy. Podobně se zákazník chová v případě, kdy je uváděno, že množství zboží ve slevě je omezeno jen na několik kusů, ale ve skutečnosti má obchodník skladem tisíce položek a není tedy nutné s nákupem jakkoli spěchat.

Není sleva jako sleva

Častým tématem mezi obchodníky je to, jakým způsobem správně deklarovat slevy. Obecně musí platit, praxe je přitom často odlišná, že slevu lze na produkt poskytnout pouze tehdy, pokud se před tím produkt skutečně prodával za původní vyšší cenu – v rámci kontroly je pak nutné tuto skutečnost prokázat.

Jaké údaje by se tedy měly objevit na cenovce, pokud známe původní cenu, výši slevy a cenu po slevě? V souladu s pravidlem uvedeným výše platí, že vždy musí být uvedena cena po slevě, tedy cena konečná a aktuální. Ostatní údaje z pohledu zákona povinné nejsou, ale je pochopitelné, že je obchodníci rádi uvádějí, aby zdůraznili výhodnost koupě. Velmi diskutabilní je situace, kdy obchodníci neuvádějí konečnou cenu, ale pouze původní cenu a výši slevy. Z praxe kontrolních orgánů potvrzených soudními rozhodnutími víme, že tento způsob stanovení ceny je akceptován pouze výjimečně, a to zejména v případě plošných slevových akcí typu „50% sleva na vše“, neboť v těchto případech nelze po obchodníkovi oprávněně požadovat, aby přeceňoval tisíce položek.

Co se týče sankcí ze strany kontrolních orgánů, tak tyto se mohou značně lišit zejména v závislosti na rozsahu porušení, době trvání porušení a na tom, zda se kontrolovaný subjekt dopustil obdobného porušení v minulosti. Rámcově jsou dle našich zkušeností ukládány pokuty ve výši desítek, maximálně stovek tisíc korun, přičemž většinou je v rámci správního řízení určitý prostor vhodnou argumentací uloženou pokutu snížit.

Autor: Mgr. Ivan Rámeš
partner v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners
Ivan.Rames@havelholasek.cz

Sdílej článek

Komentáře na fórum

0

chcete víc?

newsletter Franchising.cz

If you see this, leave this form field blank