Podnikání je nutné podporovat

Jak se v České republice podle vás dnes podniká?
LUKÁŠ: Poměrně smutnou pravdou je, že malým a středním podnikům se v ČR nedostává takové podpory, jakou by si zasloužily. Mělo by se jim věnovat více pozornosti. Právě na nich totiž stojí značná část české ekonomiky. Kolikrát ročně slyšíme politiky chválit podnikatele, kolikrát ročně hledají způsoby, jak jim ulevit a pomoci? Hodně mi na podnikatelích záleží, proto také má firma realizuje již pátým rokem Týden podnikání ČR a Týden inovací ČR na podporu všech podnikavých a inovujících jedinců a subjektů v České republice.

TOMÁŠ: Čeští ministři by si měli primárně nastavit správné fungování svých vlastních rezortů. Až poté házet klacky pod nohy podnikatelům. Je nutné, aby přemýšleli nad tím, jak věci dělat lépe, efektivněji a nestěžovat podnikatelům práci. Musí si uvědomit, že podnikatelé by neměli problém se změnou daní, která by měla smysl. Momentálně to funguje tak, že každá nová vláda reformuje daně. To by mělo být tím posledním, co by ve vztahu k podnikatelům měla dělat. Měla by je nechat fungovat tak, aby se jim zde podnikalo dobře.

LUKÁŠ: Také je třeba velká škoda, že začínající a menší firmy nemají daňové, administrativní a jiné úlevy oproti velkým firmám, aby se jim podařilo přežít a růst. Vím z osobní zkušenosti, že začátky jsou velmi krušné a cítit alespoň symbolickou podporu státu by bylo motivační. Co se týče podnikatelů, tak by byla prospěšná větší ochota sdílet své znalosti a zkušenosti dalším podnikatelům. Neuvědomují si mnohdy, že vzájemné sdílení je cesta k dalšímu rozvoji a účinnou propagací.

Nemůže za to i tuzemské školství, které v nás budí pocit, že mezi sebou musíme neustále soupeřit?
LUKÁŠ: Ano, i to může být důvodem. Oba s bratrem máme zkušenost se studiem v zahraničí. Studovali jsme v Dánsku a dalších zemích, já jsem pak vystudoval na University of Cambridge. Mohu tedy říci, že školství v zahraničí je zcela odlišné. Důraz se klade na rozvoj umění argumentace. Češi jsou velmi šikovný, sečtělý, pracovitý národ se širokým rozhledem. V oblasti kritického myšlení a prezentace vlastního názoru podloženého pádnými argumenty však máme mezery.

TOMÁŠ: V České republice obecně a na vysokých školách také chybí prostor pro diskuzi. Když svým studentům přednáším na vysoké škole, říkám jim, že kdo mi na zkoušce odvypráví přesně to, co jsem říkal já na přednáškách, dostane za tři. V tom momentě se totiž pasuje do role zápisníku či diktafonu, nepřináší nic nového, originálního. Nic svého. Jen mi vypráví, nepřemýšlí. Pokud jsou studenti schopni se mnou na dané téma diskutovat, odcházejí s dvojkou. Ti, co mne dokáží přeargumentovat, pak dostanou jedničku.

Jak je to u nás s podporou start‑upů?
LUKÁŠ: Vidím u ní stejný problém jako v případě malých a středních podniků. Start‑upy jsou bohužel něco, co čeští politici nevnímají jako prioritu, o kterou by se měli zajímat. Vůbec nechápou jejich ohromný potenciál pro českou ekonomiku. Manželka zvažovala kde založit náš společný startup Poetizer a zatímco v České republice narážela pouze na byrokratické obstrukce a neochotu státních úředníků komunikovat jak upravit platformu pro EET, tak jí třeba rakouské ministerstvo zahraničních věcí usilovně lákalo, aby založila sídlo u nich ve Vídni.

A proto vznikl nápad na založení společnosti European Leadership and Academic Institute (ELAI)?
LUKÁŠ: Částečně ano. Chceme být mostem a propojovat osobnosti, které se odváží přemýšlet mimo zaběhlé koleje. Motivujeme ostatní, aby mířili výše, kladli si vyšší cíle, a to jak osobní, karierní, tak pro českou společnost. Několik let jsem po studiích pracoval jak ve státním, neziskovém, tak v soukromém sektoru.

Všude jsem narážel na neochotu učinit něco více než je nutné a na mizivou touhu se dál rozvíjet a sdílet své zkušenosti. I když víme, že nebudeme nikdy dokonalí, tak bychom o dokonalost svojí a našeho okolí měli neustále usilovat. Proto se v ELAI zaměřujeme na profesní vzdělávání a zároveň na podporu podnikání, startupů a inovací v České republice.

Měl by start‑upy podporovat stát?
LUKÁŠ: Ano, ale chytře a pouze tam, kde je to zapotřebí. Každý takový projekt by měl být od začátku tvořen s ambicí dále se rozvíjet na globální úrovni a expandovat. Jejich přesah do zahraničí tak pomáhá budovat dobré jméno České republiky za jejími hranicemi. Podpora ze strany státu by však byla nejvíce efektivní tam, kde je nejvíce potřebná, a to primárně v oblasti školství, abychom je učili potřebné dovednosti a schopnosti pro digitální věk, učili je kritickému analytickému myšlení, dodávali žákům vyšší sebevědomí a motivovali je k zakládání startupů. Obecně máme totiž start‑upů jako stát velmi málo.

TOMÁŠ: A Česká republika má na čem stavět. Máme spoustu osobností a produktů, díky nimž nás ve světě znají. Troufnu si říci, že jsme mimo Ruska asi nejznámějším slovanským státem. A to i díky osobnostem jako Václav Havel a Jaromír Jágr, či výrobky jako pivo, auta a koneckonců i český design má ve světě dobré jméno.

Celý rozhovor naleznete v magazínu VLASTNÍ FIRMA Franchising, který je možné si objednat pod odkazem.