02.05.2016

Podnikání vám musí sedět

Podnikání v České republice je relativně bezpečné, ale pomalé. To si myslí lékař, podnikatel a televizní moderátor Roman Šmucler.

Jste lékař. Nedlouho po „Sametové“ revoluci jste však začal podnikat v oblasti televizní tvorby. Co Vás k tomu vedlo?

No, také byli na živnostenském úřadě v Příbrami v šoku, když jsem jim říkal, že chci produkovat televizní programy pro Českou televizi. Neuměli vůbec něco takového pojmenovat a vyrábět soukromě televizní pořady bylo mimo chápání. Volali na všechna ministerstva, ale nikdo nic takového neslyšel. Chtěli jsme po revoluci natáčet v zahraničí, ale nebyly peníze. Tak jsme si je sehnali a nabídli hotové pořady nebo příspěvky do stávajících. Kameru nešlo jen tak koupit a nikdo ji neuměl pronajmout. Nakonec jsme používali i s kameramanem vybavení, které dostal Václav Havel pro natáčení v disentu. Kombinoval jsem studium na univerzitě s dobrodružnými výlety. Byli jsme šíleně odvážní a nejednou nám šlo o život. Natáčeli jsme v týmu s mojí první manželkou Líbou. Za první výdělek jsme si pořídili auto a svatbu.

Roman Šmucler, televizní moderátor a lékař, majitel soukromé kliniky Asklepion Foto Asklepion

„V 90. letech jste státu řekli, že chcete mít soukromou televizi na nejlepším kanálu zadarmo a šlo to. Cokoli jste sem dovezli, byl po tom tady hlad. Na druhou stranu banky půjčovaly peníze na závratné úroky. Vyběhat si potřebné dokumenty pro podnikání bylo doslova peklo,“ Roman Šmucler, majitel soukromé kliniky Asklepion.

Jaké byly vlastně Vaše podnikatelské začátky?

Měl jsem skládanku na razítka, abych mohl měnit nápisy, neboť razítko bylo luxusem a investovat do více než jednoho by bylo neúnosné. Měl jsem bloček s prázdnými fakturami a sešit na účetnictví. Pořídil jsem si zázrak technologie, fax, a z pronajatého bytu na Jižním městě jsem přes fax domlouval třeba natáčení uprostřed pouští Tunisu v době, kdy tam ještě nikdo nejezdil. Prakticky nešlo provést zahraniční platbu. Vozil jsem hotovost v různých skrýších, například v podrážkách bot. Pak přišlo podnikání ve farmacii. Vyvinul jsem dva přípravky pro stomatologii, které jsem rozběhl a pak prodal větší firmě. Dodnes jsou na trhu. Letáček byl černobílý, neboť jsem fotil v kuchyni a neměl na barevný film. Měli jsme krabičky ve tvaru kosočtverce, což všechny zaujalo. Všichni náš výrobek vyzkoušeli a nadnárodní firmy měly smůlu. Pak přišla laserová gelová maska. Tušil jsem, že by to mohl být úspěch, tak jsme ji nazvali francouzsky. No a francouzská kosmetika z Příbrami se prodala do všech pěti světadílů.

Dá se o Vás říci, že jste podnikatel „od narození“?

Jsem z rodiny, která asi podniká, když ne tisíc let, tak určitě několik století. Zatímco jiní si s rodiči vyprávěli o fotbale či filmu. U nás se pořád probíralo, co a jak předci řešili, když jsme měli firmy. Byla to vysoká škola podnikatelská. Nebral jsem to jako něco, co by mi mohlo pomoci, ale poslouchal jsem a v 90. letech, když se mnohým z podnikání zatočila hlava, jsem už věděl, jak to asi je. Jen jsem nešel za velikými příležitostmi, které tehdy ležely na zemi, protože medicína pro mě pořád byla jednička.

Dnes je Vaším asi největším podnikatelským projektem soukromá klinika Asklepion. Jaké to bylo v polovině 90. let rozjíždět podnikání v oblasti zdravotnictví v Česku?

Tři ministři zdravotnictví mi osobně sdělili, že žádné přímo hrazené zdravotnictví prostě nebude a že mi na základě něčího udání musejí podnikání zakázat. Vždy jsem se zeptal podle jakého zákona a bylo ticho. Všichni ale říkali, že lidé prostě soukromé doktory „neskousnou“. V té době kvůli drsnému podnikání řada lidí i zemřela a podnikající lékař, to dráždilo nepředstavitelně.

Je něco, co vás v podnikání překvapilo, a to jak pozitivně, tak i negativně?

Díky rodinné tradici vůbec nic. To je výhoda druhých a třetích podnikatelských generací, které se tu objevují. Tedy, pokud si tatínek s maminkou udělali čas na zplození a hlavně výchovu dětí. Časem zjistí, že to je vůbec ta nejdůležitější věc, neboť skutečný hospodář je jen chvilkovým správcem rodinného majetku.

Začínal jste podnikat poměrně brzy po roce 1989. Mají to podnikatelé dnes podle Vás jednodušší?

Ta mince má dvě strany. V 90. letech jste státu řekli, že chcete mít soukromou televizi na nejlepším kanálu, zadarmo a šlo to. Cokoli jste dovezli, tady po tom byl hlad. No ale úroky byly 20 procent za rok a musel jsem přežít i 200 procent za rok. Jaké peklo bylo vyběhat si „papíry“! Málokdo pamatuje, jak jsme z celé republiky chodili pro výpis z rejstříku trestů k jednomu okénku na Pankrác.

Celý rozhovor najdete v magazínu Vlastní firma FRANCHISING 01/2016.

 

Sdílej článek

Komentáře na fórum

0

chcete víc?

newsletter Franchising.cz

If you see this, leave this form field blank