10.01.2018

Bohatství díky filmu

Synové chudého ševce z Dolního Slezska založili na začátku 20. století společnost Warner Brothers, která stála v čele revoluce v kultuře a zábavě.

Mezi lety 1881 a 1887 se v dolnoslezské vesnici Krasnosielc v chudé rodině polských Židů narodili bratři Hirsh, Aaron a Shmuel Wonsalovi. Jejich otec Benjamin byl ševcem, matka Pnina Leah Eichalbaum zasvětila celý svůj život péči o domácnost a výchově dětí. S vidinou zlepšení životních podmínek, a také kvůli strachu z pronásledování, se rozhodl Benjamin zkusit štěstí za oceánem, a tak se roku 1888 vypravil do New Yorku. O rok později se k němu připojila i manželka s dětmi.

Warner Bros Foto Warner Bros

Do loňského roku fungovala i v České republice pobočka společnosti Warner Brothers. Ta zde působila od roku 1991 a zabývala se zpočátku videodistribucí snímků tohoto studia a následně i filmovou distribucí pro tuzemská kina.

Traduje se historka, že po příjezdu do USA Benjeminovi imigrační úředník doporučil změnu příjmení tak, aby bylo pro Američany lépe vyslovitelné. Polský obuvník neváhal a z Wonsaly se stal Warnerem. Podobná změna čekala i jeho syny, kteří přijali americké verze jejich jmen. Nově tak byli na světě Harry, Albert a Samuel. Původně všichni žili v Baltimoru ve státě Maryland, nicméně ani tam nebylo pro Benjamina snadné z výdělků řemeslníka rodinu uživit. Proto se na nějaký čas usadili v kanadském Ontariu, kde se narodil čtvrtý syn Isaac – Jack Warner. Po několika letech se však vrátili do USA a našli svůj nový domov ve městě Youngstown.

Pouťová kariéra

První nesmělé kroky k tomu, stát se součástí amerického zábavního průmyslu, uskutečnili bratři Warnerovi na začátku 20. století. Tehdy Sam a Albert založili malé varietní divadlo, jež však nedosáhlo kýženého úspěchu a po první sezóně zkrachovalo. Ukázalo se tak, že vydat se cestou divadelního umění, není pro ně to pravé ořechové.

V té době však svět začal být fascinován kinematografií. Ačkoli filmová tvorba v té době neměla po celém světě takový věhlas jako nyní, Američané kouzlu pohyblivých obrázků naprosto propadli. V pouťových stanech s promítačkami hledali zapomnění na své každodenní problémy, inspiraci i lehkou zábavu. A právě zde se v hlavách Warnerových zrodil nápad na nový byznys. Podle všeho totiž šlo o jednoduchý způsob, jak vydělat peníze na živobytí.

Sam, který pracoval jako promítač v youngstownském zábavním parku, pozoroval, jak si každý den do biografu našla cestu spousta lidí. Přesvědčil tedy zbytek rodiny, aby zakoupili promítací zařízení. Rozhodnutí to nebylo jednoduché. Padly na to veškeré rodinné úspory, museli prodat všechno zlato a také koně. Za 1000 dolarů pak koupili kinetoskop patentovaný samotným Thomasem Alva Edisonem.

Díky nové promítačce bratři založili kočovný „nickelodeon“, tak se říkalo prvním kinům. Jejich název byl odvozen od ceny vstupného, které činilo jeden „niklák“. S jedním filmovým koutoučem tak v roce 1903 vyrazili za splněním svého snu. Na cestách po městech států Pensylvánia a Ohio okouzlili diváky jedenáctiminutovým westernem Edwina S. Portera „Velká vlaková loupež“ s Broncho Billym v hlavní roli.

Úspěch jejich představení byl tak veliký, že si o dva roky později pronajali obchod v New Castelu. Od místního majitele pohřebního ústavu si zapůjčili židle a zařídili kinosál, jež nazvali „Bijou“ – Klenot. Americký sen bratrů Warnerových se začal plnit a jim tak nezbylo nic jiného, než veškerou svoji pozornost věnovat filmu.

V roce 1906 jejich snažení vyústilo v otevření prvního opravdového biografu nazvaného Cascade Movie Palace. Albert a Harry prodávali vstupenek, Sam měl na starosti samotné promítání. Ještě neplnoletý Jack, jež stále žil s rodiči, přijížděl na víkendy a spolu se sestrou Rose obstarával hudební doprovod k pohyblivým obrázkům. Větší úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a bratři se zakrátko stali majiteli 15 biografů, které již rodině zajistili dostatečný přísun financí.

Ve sporu s Edisonem

V roce 1907 založili bratři Warnerovi v Pittsburghu společnost Duquesne Amusement Company, která se zabývala distribucí filmů. Byznys běžel dobře do té doby, než se o něj začala zajímat americká Motion Pictures Patents Company založená samotným Thomasem Alva Edisonem. Slavný vynálezce tvrdil, že on je tvůrcem kinematografu a tak vedl válku proti dalším majitelům promítacích zařízení a tvůrcům filmů a obvinil je z plagiátorství. Za pomoci policie ničil podnikání svých konkurentů. Pokuty a poplatky stanovené Edisonem byly tak vysoké, že jediným řešením pro filmaře bylo odejít z východního pobřeží a usadit se v Kalifornii, kde bylo jejich podnikání těžší sledovat.

Stejnou strategii zvolili i bratři Warnerovi a v roce 1910 prodali všechny své firmy za 52 tisíc dolarů společnosti General Film Company a odešli na jih země. Na počátku navázali spolupráci s filmařem Karlem Leammlem, který se snažil bojovat s Edisonovým monopolním postavením. Začali tak působit v New Yorku v Independent Motion Picture Company. Ačkoli měli svůj podíl v několika komerčně úspěšných filmech, Harry se stále obával následků soupeření s Edisonem. Ukončil tedy spolupráci s newyorskou společností a vyslal své bratry daleko od New Yorku. Samovy kroky vedly do Los Angeles a Jack našel své nové působiště v San Francisku. Jejich úkolem bylo v těchto městech založit distribuční společnosti. Díky tomu dosáhlo podnikání bratří Warnerů silného postavení ve státu Kalifornie.

V roce 1918 vyprodukovali svůj první film založený na válečném dramatu „My four years in Germany“ odsuzující zvěrstva 1. světové války. Film zaznamenal úspěch nejen u diváků, ale také u kritiků. Díky finanční svobodě, kterou jim zdar jejich filmové premiéry přinesl, koupili halový komplex u Sunset Boulevardu a vybudovali první vlastní studio v Hollywoodu.

V dubnu zahájila provoz společnost Warner Brothers Pictures (později Warner Bros). Šlo o jedno ze tří filmových studií, které našlo svůj domov na Sunset Boulevard – po Paramount Pictures a Universal Studios. V nově vzniklé společnosti si bratři spravedlivě rozdělili úlohy. Hary, rozený stratég, obsadil pozici prezidenta společnosti, Albert Warner vzal pod svá křídla filmovou distribuci, Sam dohlížel na produkci a technologie, úkolem Jacka pak bylo řízení chodu společnosti.

Herci s hlasem

Značka Warner Brothers se velmi rychle stala známou. Co však bratry trápilo, bylo image jejich studia, které ostatní vnímali jako producenta nízkorozpočtových filmů nízké kvality a „céčkových“ komedií. Stále hledali nové nápady, které by jim pomohli navázat na úspěch jejich prvního filmu. A kde se vzal, tu se vzal německý ovčák Rin Tin Tin. Roztomilý pes si okamžitě získal srdce diváků.

První velká příležitost stát se opravdovým leadrem mezi filmovými studii přišla v roce 1925, a to ruku v ruce se zvukovým filmem. Sam, jakožto největší optimista a inovátor mezi bratry Warnerovými, přesvědčol Harryho k pořízení nové technologie Vitaphone, která dala dosud němým hercům hlas. A přesvědčování to bylo poměrně náročné, neboť Harry si nebyl jist, zda zvukový film má budoucnost a už vůbec ne, zda herci mají divákům co říci. Nicméně Samova snaha přinesla ovoce v momentě, kdy společnost čelila nebezpečí bankrotu.

Právě tehdy se Harry rozhodl vsadit na jednu kartu a novou technologii pořídil. Jejich první zvukový film „The Jazz Singer“, který byl prvním zvukovým filmem vůbec, se stal naprostým hitem, který se zařadil mezi klenoty Hollywoodu. Velký propagátor nových technologií, Sam Warner, se bohužel premiéry svého velkého projektu nedožil. Den před premiérou, 5. října 1927 totiž zemřel na zápal plic. Bylo mu pouhých 40 let. O rok později snímek ocenila nově vzniklá Akademie filmového umění a věd souškou Oscar za přínos filmovému průmyslu.

Byznys a válka

Během následujících let přebral otěže rodinného byznysu Jack Warner. Zaskočen předčasnou smrtí svého bratra, vedl společnost pevnou rukou, vyjít s ním pak bylo čím dál těžší. Byl nekompromisní, a to jak ve vztahu k hercům, tak i k dalším spolupracovníkům. Neměl problém své zaměstnance z hodiny na hodinu propustit, nemilosrdný byl při vyjednávání o mzdách i při určování pracovních podmínek.

Na druhou stranu se však pro značku Warner Brothers a její filmy získat ty největší hvězdy. Do její stáje tak patřily celebrity jako Bette Davis, Humphrey Bogart nebo Errol Flynn. Americká kinematografie 30. let byla ve znamení točení filmů ve stylu neorealismu, točili se gangsterky i muzikály.

V předválečných a válečných letech produkovali bratři Warnerovi snímek „The Life of Emile Zola“, pojednávající o praktikách nacistického režimu. Studio Warner Brothers se stalo jediným, které se tomuto tématu ve své produkci věnovalo. Ostatní se totiž báli reakce amerického publika a ztráty přízně evropských trhů. Jak se dalo do jisté míry očekávat, film se v roce 1939 dotkl samotného Adolfa Hitlera, což mělo za následek stížnost ze strany velvyslance Třetí říše v USA. Sněmovna reprezentantů společnost napomenula za poškozování přátelského vztahu. Později se však snímku dostalo uznání a byl oceněn soškou Oscara.

Rozpory v rodině

Ačkoli se společnosti na trhu dařilo, vztahy mezi bratry byly poznamenány rozpory. V dřívější době to byl Sam, který napětí mezi bratry mírnil, zejména pak mezi nejmladším Jackem a nejstarším Harrym. Jejich spor vyvrcholil v roce 1956, kdy se Jack rozhodl za 21 milionů dolarů prodat všechny zvukové filmy vyrobené do roku 1950. Harrymu se jeho rozhodnutí zdálo v rozporu se zájmy společnosti a proti společnému dědictví. Konflikt rodinu poznamenal natolik, že spolu bratři přestali komunikovat a rozhodli se společnost prodat.

Jack tajně vytvořil konsorcium, které koupilo kontrolní podíl ve společnosti. Když to ostatní bratři zjistili, bylo již pozdě na to, aby mohli transakci zabránit. Jack Warner se tak stal největším akcionářem celého impéria a ujal se funkce jeho prezidenta. To byla poslední kapka rodinného sporu. Harry nikdy svému bratrovi neodpustil lest, díky níž se stal majoritním vlastníkem společnosti, a již spolu nikdy nepromluvili. Společnost Warner Bros. však vstoupila do nové fáze.

Svět se změnil a novým výzvám musel čelit i Jack Warner. Již na počátku 40.let museli bratři chtě nechtě uznat stoupající vliv televize na jejich obor. K velkému roku se tak studip Warner Bros rozhodlo v roce 1954, kdy se prostřednictvím značky ABC zaměřilo na televizní tvorbu. Vedoucím televizního studia se stal Jackův syn, Jack Junior. V téže době také založil gramofonovou společnost Warner Bros. Records.

Vzrůstající popularitě se začali těšit také kreslené filmy. Doposud však studio nemělo samostatné oddělení pro tvorbu takové produkce. A tak vzniklo Warner Bros. Cartoons, které bylo jednou z divizí společnosti Warner Bros. Jack totiž přistoupil na to, že animované příběhy, které je dobré mít v nabídce, když si to diváci žádají. Světlo světa tak spatřily postavičky králíka Bugse Bunnyho a Kačera Duffyho.

Z ruky do ruky

V 60. letech minulého století držela filmová studia Warner Bros. krok s rychle se rozvíjejícím zábavním průmyslem. To potvrdil například i zisk sošky Oscara za film „My Fair Lady“ s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. V roce 1965 je pak vřelého přijetí dostalo další filmové dílo, a to „Kdo se bojí Virginie Wolfové?“.

Navzdory všem úspěchům začal stárnoucí Jack Warner ztrácet kontrolu nad celou společností. Nebyl schopen ji v dostatečně rychlém tempu vést kupředu, například při hereckém obsazování filmů. To vyústilo v prodej většiny jeho akcií. V roce 1966 se tak studia Warner Bros. dostala do rukou dalších bratrů, tentokrát Kanaďanů. Novými vlastníky se stali bratři Ken a Elliot Haymanovi, majitelé společnosti Seven Arts Production. Název studií se změnil na Warner Bros.-Seven Arts a o tři roky později odešel do ústraní i sám Jack Warner. Firmu tak opustila jedna z posledních osobností tzv. zlaté éry Hollywoodu.

V následujících letech se filmová studia dostala do rukou Steva Rosse, majitele Kinley National Company. Šéfem společnosti, která se vrátila k původnímu jménu Warner Bros., se stal Ted Ashley. Následovalo podepsání smluv s takovými hvězdami jako Clint Eastwood, John Wayn nebo Paul Newman.

V roce 1989 se koncern Warner Communications spojil s vydavatelstvím Time, což vedlo ke vzniku společnosti Time Warner. Ta se po několika letech spojila s firmou Turner Broadcasting, největší televizní kabelovou sítí ve Spojených státech amerických. Díky tomu získala opět přístup ke svým filmům, které prodala v roce 1956.

Současným CEO korporace je Jeffrey L. Bewkes, jehož hlavním cílem bylo přenastavit a zjednodušit firemní strukturu. Fakt, že do konglomerátu patřila řada divizí a dceřiných společností, zapříčinil, že jejich vedení nebylo vždy efektivní. Často se tak stávalo, že produkce jednotlivých částí koncernu fungující v různých částech USA šly „proti sobě“. Šlo hlavně o Warner Bros. v kalifornském Burbanku, HBO v New Yorku a stanice sítě Turner v Atlantě. Současný prezident se tak rozhodl společnost centralizovat. Při změně struktury se zaměřil na hlavní projekty jednotlivých divizí, tedy tvorbou filmového a televizního obsahu a pak také jeho distribuci.

Kasovní trháky jako „Gravitace“, příběhy Harryho Pottera, „Dannyho parťáci“, nebo cenami ověnčený režisérský počin Clinta Eastwooda „Million Dollar Baby“ dále nesou dobrou pověst filmových studií Warner Bros. Největší výhodou celého koncernu Time Warner je pak propojení tvůrců filmů a seriálů s distributory jako je HBO, nebo kabelovou televizí Turner se stanicemi CBS, NBC, ABC a Fox. Díky tomu má produkce společnosti založené čtyřmi bratry ze středu Evropy zaručen odbyt jejich děl a příslib úspěchu v budoucnosti.

Sdílej článek

Komentáře na fórum

0

chcete víc?

newsletter Franchising.cz

If you see this, leave this form field blank