Risk je zisk

Martin Vorel se nebál a riskoval, teď úspěšně vede už 8 obchodů Oxalis, poslední otevřel loni v listopadu.

Už třináctým rokem úspěšně podniká pod franchisovou značkou Oxalis její v pořadí druhý franchisant Martin Vorel. Za tu dobu se mu podařilo otevřít už 8 franchisových obchodů Oxalis, které všechny provozuje v Praze, konkrétně v OC Letňany, OC Eden, OC Fénix, Galerii Butovice, OC Zličín, dále prodejnu na Karlově náměstí a v neposlední řadě v Kaufland na Vypichu. Loni se k nim připojila ještě osmá, a to v OC Krakov v Bohnicích. Martin Vorel ukazuje, že lze vést i několik franchisových poboček a člověk by se neměl bát to zkusit.

Lidé se museli naučit Oxalis znát

Franchisant Oxalis Martin Vorel začínal hned po studiích v maloobchodním podnikání. Po revoluci se trh začínal teprve oklepávat a podnikatelé pokukovali po zajímavých příležitostech. I franchisový trh byl teprve v plenkách. V roce 1993 vzniká firma Oxalis s portfoliem kávy a sypaných čajů. Než se dostal do povědomí lidí, musel ujít dlouhou cestu. „Na konci devadesátých let jsem si všiml, že se na trhu začínají objevovat obchody se sypaným čajem, což mě okamžitě oslovilo. Seznámil jsem se s majitelem Petrem Zelíkem a oba jsme si padli do oka,“ komentuje začátky Martin Vorel s tím, že pro něj byl tento franchisový koncept něco nového a viděl v něm velký potenciál.

Začátky podnikání neprobíhaly podle představ, jak už to většinou bývá. Lidé neznali značku Oxalis a bylo potřeba ji zpropagovat. „Sypané čaje nejsou určeny pro masy lidí, ale já věřil, že koncept uspěje,“ vzpomíná Martin Vorel. Společnost Oxalis ho podporovala v jeho podnikání od samotného počátku. Nemusel platit žádné výrazné poplatky, jak je u některých franchisových konceptů běžné. Sám tvrdí, že statisícové poplatky za licenci jsou pro tuzemské podmínky poněkud přehnané. Ze začátku Oxalis po Martinu Vorlovi nežádal ani procenta ze zisku, než se stačí zajet. „Tehdy jsem ještě neměl žádné zkušenosti, Oxalis mi pomáhal najít správné místo či vytvořit design,“ podotýká Martin Vorel s tím, že následně v prosinci roku 1999 mohl otevřít svou první pobočku v Letňanech.

Počítat s rizikem se musí

Obrat k lepšímu začal mezi lety 2003 a 2004 díky tomu, že Oxalis začal otevírat pobočky po celé republice, a tím dostával značku do povědomí lidí. I Martin Vorel na to reagoval otevíráním dalších obchodů, když se dařilo. Jak sám ale říká, další pobočky jsou trochu riziko, ale člověk se nesmí bát. „Samozřejmě, že ne každý obchod se povede na 100 %. Nikomu se nepodaří, aby všechny pobočky vydělávaly. Někdy pomůže banka malým úvěrem, aby vše klapalo,“ podotýká Martin Vorel a dodává, že během 13 let už musel 2 pobočky zavřít, takže pokud by se tak nestalo, měl by jich už 9. Nicméně sám uznává, že vést tolik obchodů je časově náročné a už se poohlíží po nějakém obchodním manažerovi, který by převzal obchodní agendu, jako dohled nad zaměstnanci či vyjednávání s obchodními centry. Od nového roku mu chce vše předat. Pokud jde o zaměstnance, pak zde nevidí až tak velké problémy. „Všiml jsem si, že práce si více váží spíše starší generace, která už má rodiny a zodpovědnost. Mladí by chtěli více peněz a nemají cit pro to, aby vám vydělali peníze,“ komentuje pracovníky Martin Vorel.

S pozitivními zkušenostmi přišla také negativa, která k podnikání neodmyslitelně patří. Asi největší problém vidí Martin Vorel u obchodních center a podpoře státu. „Obchodní centra kladou na podnikatele vysoké požadavky. Jejich podmínky jsou tvrdé, například ve vysokých nájmech,“ říká Martin Vorel s tím, že si musel obchod zřídit na vlastní náklady a od centra nedostal žádnou pomoc. Jelikož je v obchodních centrech velká fluktuace lidí, chápe, že si mohou takové podmínky dovolit. Ohledně podpory státu nezaznamenal žádné zlepšení, ač se vláda snažila živnostníkům ulehčit od zbytečné administrativy. Ba naopak, u některých záležitostí se administrativa ještě zhoršila.

Celý příběh si můžete přečíst v magazínu Vlastní firma FRANCHISING v čísle 3/2013