13.01.2017

Umíte něco? Prodejte to!

Lukáš Hejlík je české veřejnosti znám především jako herec. V poslední době ho však čím dál více zaměstnávají jeho podnikatelské projekty spjaté s divadlem i gastronomií.

Povoláním jste herec, co Vás vedlo k založení projektu Gastromapa?

Ano, a jako herec jsem pořád na cestách. A Gastromapa je blog, který na facebooku přináší každý den report z nějaké kavárny, bistra nebo restaurace z celé České republiky, kam se dle mého doporučení můžete s důvěrou vydat. Tedy budete-li důvěřovat mému stylu. Je to naprosto subjektivní hodnocení a v něm se snažím být co nejobjektivnější, tedy je to subjektivně-objektivní hodnocení. Fandím především příběhům, které překonávají překážky okolí, které je nechápe a postupně docení, fandím projektům, které navazují na tradici a přitom jí nastavují zrcadlo dneška. Miluji, když se velké provozy umí udržet v kvalitě, zbožňuju ale nové, mladé podniky, které se těm polotovárnám sápou na záda, až je schramstnou. Miluji také, když jeden konkrétní podnik promění ve městě celou ulici nebo čtvrť, kam se postupně za ním dostávají a otevírají další sympatické projekty. To není konkurence, to neskutečně posouvá celé město, a taky to posouvá zákazníky, kteří více oceňují a pak zákonitě i vyžadují kvalitu.

 Lukáš Hejlík, herec, LiStOVání, Gastromapa Foto Petra Pikkelová

„Mám v hlavě projektů na tři životy. Spoustu aktivit jsem musel vypustit, aby mi neukradly čas. Nemám televizi a nesportuji, protože by mě to stálo čas. A to, čemu se daří, jsem opravdu proměnil v podnikání,“ říká herec Lukáš Hejlík.

Takže jak Gastromapa funguje?

No, na svých stránkách gastromapa.hejlik.cz je opravdu mapa s vlaječkami kaváren, bister a restaurací, které doporučuji navštívit. Stránky dělám s mou manželkou Veronikou a celá ta myšlenka je jednoduchá: Někdy je lepší trochu si zajet, než se hodně spálit. A je to zase o tom plánování, o tom připravit se na ten den. Lidi to prostě často neřeší. Ve dvanáct jim začne kručet v břiše, podívají se po náměstí, vlezou do první hospody, ani si nepřečtou menu, ani nevnímají to, čím může ten podnik komunikovat - název, logo, menu, prostředí, čistota, přátelské uvítání. Pak také neumí k jídlu nic říct, svěří se až sami sobě: „Ty jo, mámo, nechutnalo mi to“. Když budete cestovat s mapou, najde vám podle vaší polohy nejbližší doporučený podnik a nanaviguje vás k němu, když se vám to bude líbit - je tam prolink na facebookový report s fotkami. A tak jak říkám, když lidem sedí můj styl, můžou si být jistí, že je povedu dobře. On totiž ty „peoplemetery“ na velkých servrech jako Google nebo Tripadviser nejsou moc podle mého gusta. Lidé zde ve většině hodnotí 1. porce, 2. cenu, 3. rychlost, 4. obsluhu, 5. kvalitu. Mělo by to být přesně obráceně. Tedy, kdo už je názorově dál za touhle starou školou, může se po Gastromapě opravdu s klidem vydat.

Oblast gastronomie láká k podnikání řadu herců a umělců vůbec. Proč si myslíte, že tomu tak je?

Fakt? Já jich zase tolik neznám. Pomiňme to, že se do „vařících pořadů“ zvou známé tváře. Ale ty většinou ani neupečou sekanou. Tedy vlastně si nemyslím. Naopak, znám spoustu lidí, umělců, kteří, a to je zase obrácený pohled, než ten o kterém jsem mluvil před chvílí, jídlem pohrdají, protože by jim zřejmě připadalo povrchní se tím nějak více zabývat.

V rámci tohoto projektu navštěvujete restaurace, kavárny, bistra. Určitě se s jejich majiteli často i bavíte. Jak se jim v této branži podniká? Je něco, co je brzdí?

Jasně, povídám si s nimi. Jejich příběhy jsou různé. Poznáte zamilovaný pár, který si otevřel kavárnu a všechno to zvládá, od papírování, přes malování, vybavování, až po pečení a přípravu kávy. A ještě umí rozdat úsměv, jakkoliv unavený, protože je to tisíckrát těžší, než jak si to vysnili, když na podobné kavárny koukali na Instagramu. Mě nejvíc baví v regionech sledovat problémy s personálem. Jakmile máte větší podnik ten řetěz investor – majitel – provozní – šéfkuchař – číšník – host je strašně dlouhý. A je těžké zaručit, že se myšlenka majitele, to proč si ten podnik otevřel, dostane až na talíř hosta. Na druhou stranu, to má v podstatě hlídat kuchař – i plac pod sebou. Majitel a provozní musí být jen natolik dobrý manažer, aby se všem dobře a přitom maximálně efektivně pracovalo. Tedy, ty vztahy, ty mě hodně baví. Já především sleduji podniky s názorem, jasnou myšlenkou, co chtějí dělat. Vůbec mě nebaví restaurace na městě, které vypadají a prezentují to, co 90 procent všech ostatních v celém Česku. A i když pomalu začíná nebýt menu bez úvodního klišé „vaříme z lokálních a sezonních surovin, bez polotovarů a přidané chemie“, realita pak tak slavná není. Nicméně, vše se lepší, a mých zhruba 400 vlajek na Mapě je toho důkazem.

Vidíte vy u těchto podnikatelů například nějaké chyby, které jim často brání v lepším rozvoji jejich byznysu? (např. se říká, že Češi se často neumí prodat, pochválit, apod.)

Jo, to jsme my. Když totiž někdo dává na odiv, jak se mu daří, ostatní to odrazuje. Takoví jsou lidé a jejich podniky pak asi také. Raději moc nevystrkovat růžky. Nemyslím tím hlásat: „Jsme nejlepší restaurace v Brně!“ Myslím tím například nebát se dát vědět, že se daří, že hostům chutná, nebát se o tom mluvit napřímo s novými hosty, v reklamě, na sítích. Přirozenou hrdou formou, tím přeci nemůžete nic zkazit.

Celý rozhovor najdete v magazínu Vlastní firma FRANCHISING 03/2016.

Sdílej článek

Komentáře na fórum

0

Vlastní firma FRANCHISING 3/2016

 
Titulní strana magazínu Vlastní firma FRANCHISING, Lukáš Hejlík, herec, LiStOVání, Gastromapa

Rozjet byznys v oblasti, která vás baví, je štěstí a ne každému se to povede. Lukášovi Hejlíkovi se to podařilo. V  magazínu Vlastní firma FRANCHISING prozradí, jak na to.

Více informací

Cena bez DPH
42.61 Kč
DPH
6.39 Kč
Cena vč DPH
49.00 Kč

chcete víc?

newsletter Franchising.cz

If you see this, leave this form field blank