Historie franšízingu

Ve středověku licence k provozování určité činnosti (např. využívání lesů za poplatek nebo poskytování služeb, organizování trhů, obchod v dané oblasti apod.) udělovali králové nebo čelní církevní představitelé. V 19. století se poskytovatelé licencí rekrutovali především z představitelů řemeslnických cejchů v britském City, kteří - po zaškolení - udělovali řemeslníkům povolení k provozovaní činností.

Americké kořeny

Vezmeme-li v úvahu rozmach, s jakým se vytvářely franšízové systémy v USA, není divu, že tato země bývá uznávána za kolébku moderního franšízingu. Prekursorem není však Mc Donald´s – nejpopulárnější příklad podnikání na základě licence. Franšízing má totiž dva úplně jiné americké otce: Izáka Singera a Johna S. Pembertona. První z nich byl výrobcem šicích strojů. V polovině 19.století vytvořil síť distributorů (angl. dealers), kteří za poplatek mohli prodávat jeho produkty v určené oblasti. Koncem tohoto století se John S. Pemberton, vynálezce nejpopulárnějšího nápoje světa - Coca-Coly – rozhodl pro zpřístupnění svého know-how producentům nápojů, kteří díky tomu mohli vyrábět i prodávat úplně stejnou Coca-Colu, jakou vymyslel Pemberton.

Ve 30. letech 20. století rozvoj motorizace přinutil výrobce automobilů hledat nové způsoby prodeje. Jako skvělé řešení se ukázaly sítě dealerských míst fungujících na zásadách franšízingu. Tento model spolupráce se nijak výrazně nelišil od v současnosti používané distribuce výrobků na principu franšízingu.

Po 2. světové válce instituce franšízingu v USA prošla obdobím opravdového rozkvětu s mnoha úspěchy v řadě dalších odvětvích hospodářství, především pak ve službách a gastronomii. Tyto obory vyžadovaly větší podporu ze strany majitelů licencí. Franšízanti tak získávali znalosti spojené nejenom s prodejem produktu či poskytováním služby, ale také z vedení celého podniku (od vizualizace místa, uniforem personálu přes způsoby realizace služeb, obsluhy klienta, až po pokyny v propagaci a marketingu). Takovému modelu se již dá říkat franšízing. Franšízoři v USA rozvíjeli své sítě velmi dynamicky, a v 60. letech začali expandovat do Evropy.

Franšízing v Česku

Česká republika má podle posledních odhadů kolem 270 aktivních franšízových značek. Pro srovnání – v sousedním Polsku je to více než 1 100 konceptů, v Německu přes 1 000 a ve Francii téměř 1 900. Zatímco do Evropy míří americké a další řetězce s investicemi v řádu desítek milionů dolarů, český trh je charakteristický spíše menšími a regionálně zaměřenými koncepty. Přibývají sítě v oblasti gastronomie, vzdělávání či fitness, často s investicí od několika set tisíc korun do řádů desítek milionů.