Česko je pro byznys atraktivní zemí

V květnu jste se stal prezidentem ČNOPK. Jaké máte plány ve své nové funkci?
V první řadě mi jde o to, abychom ještě lépe zastupovali zájmy a potřeby našich členských firem ve vztahu k politice, státním institucím a veřejnosti. ČNOPK se již stala etablovaným partnerem v dialogu se zástupci politiky i státní správy. Na tomto základě bych společně s kolegy z představenstva a vedením ČNOPK chtěl dále rozvíjet dosavadní otevřený a konstruktivní dialog s vládou a dalšími hospodářskými svazy, abychom mohli odpovídajícím způsobem prezentovat naše cíle.

Jak byste popsal současné obchodní vztahy mezi Českou republikou a Německem?
Obchodní vztahy mezi Německem a Českou republikou se v posledních dvaceti letech vyvíjely velmi pozitivně, což samozřejmě souvisí také s pozvolným politickým sbližováním obou zemí. Společný objem zahraničního obchodu v roce 2011 dosáhl 63 miliard eur, což z Německa dělá s odstupem nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky. Na druhou stranu i Česká republika je důležitým partnerem německého hospodářství. Podle absolutních čísel se nachází na dvanáctým místě před Japonskem a jen těsně za mnohem lidnatějšími státy, jako je Rusko nebo Polsko. Pro bilaterální obchodní styky hrají důležitou roli především příhraniční spolkové země. V německém srovnání je Bavorsko pro český export jasným cílem číslo jedna. Mimochodem, jen objem obchodu mezi Bavorskem a Českou republikou více než třikrát přesahuje celkový objem obchodu mezi Českou republikou a USA. Česko-německý zahraniční obchod má již léta vzestupnou tendenci a přečkal ve srovnání s ostatními obchodními vztahy dokonce i krizi z roku 2008 poměrně úspěšně. Velmi úzké obchodní vztahy jsou patrné také na vysokém objemu investic německých firem v České epublice a s ním spojeném transferu inovací a know how.

Co mezi oběma státy funguje dobře?
Pokud chceme posoudit, jaké výhody nabízí Česká republika jako investiční lokalita, je třeba v první řadě zmínit její členství v EU. Hned poté přijdou na řadu velmi produktivní zaměstnanci, kteří odvádějí dobré výkony a dále pak dobře dostupní a spolehliví lokální dodavatelé. To vše vedle dobré infrastruktury a geografické blízkosti k Německu přispívá k tomu, že místní němečtí investoři zvolili v našem posledním průzkumu Českou republiku jako nejatraktivnější zemi pro podnikání ve střední a východní Evropě. Česko je v tomto regionu zároveň bránou na východ i na západ. V českém tisku často píše o tom, že by mnoho podniků mohlo přesunout svou výrobu do Číny. Proto jistě není bez zajímavosti, že z pohledu německých investorů zůstává Čína i nadále méně atraktivní než Česká republika. Na druhé straně Čína udělala v posledních letech výrazné pokroky a vedle Polska stoupá i ona stále výše na žebříčku atraktivity, kterému již několik let vévodí Česká republika.

Co je naopak potřeba zlepšit?
Asi nemusím blíže vysvětlovat, že nadále přetrvávají výrazné deficity v oblastech transparentního zadávání veřejných zakázek, boje proti korupci, efektivity veřejné správy a právní stability. Tyto problémy jsou veřejně známé a naše německé i české členské firmy si na ně stěžují stále častěji. V těchto oblastech je ještě potřeba vyvinout velké úsilí, aby došlo k potřebným a zásadním změnám.

Jakými dalšími tématy se ČNOPK zabývá?
Z mého pohledu veřejnost stále ještě opomíjí problém hrozícího nedostatku odborných pracovních sil, jehož příčina leží mimo jiné v českém vzdělávacím systému. S tím souvisí velké riziko, protože čeští zaměstnanci představují pro zahraniční investory v České republice nenahraditelný kapitál. Tradičně dobrá úroveň jejich kvalifikace byla oslabena vzdělávací politikou posledních deseti let, která je poměrně vzdálená praxi. To samozřejmě nese následky pro Českou republiku jako investiční lokalitu. Naše členské firmy, k nimž patří i mnoho českých podniků, již několik let požadují větší podíl praxe v odborném vzdělávání. Učňovské a středoškolské vzdělávání je v současné době zaměřené příliš teoreticky a málo zohledňuje potřeby zaměstnavatelů, proto musí podniky přijaté absolventy často samy zdlouhavě zaučovat.

Výkon české ekonomiky do značné míry závisí na vývoji německého hospodářství. Objevují se hlasy, že to není dobře, že by se mělo Česko více orientovat i na jiné země. Jak tuto problematiku “české závislosti na Německu” vnímáte Vy?
Samozřejmě je dobré vytvořit si co nejširší ekonomické zázemí a být co nejméně závislý na jednotlivých geograficky vymezených trzích. Co se však týká závislosti na Německu, je i toto relativní, protože mnoho výrobků, které byly kompletně nebo částečně vyrobeny v České republice, dále putuje přes Německo do jihovýchodní Asie, USA, nebo na další mimoevropské trhy. Německo jako odběratelská země tedy představuje mnohem menší tržní riziko, než se často předpokládá a rozhodně není žádnou jednosměrnou ulicí – také české firmy profitují z dobrých mezinárodních obchodních kontaktů německých podniků. Nezávisle na tom bude samozřejmě jen dobré, pokud bude Česká republika hospodářsky aktivní i mimo Evropu a najde si své místo na globálních trzích. Každá mezinárodní dělba práce dává vzniknout výrobním a inovačním impulsům a zároveň tak posiluje mezinárodní konkurenceschopnost. Do jaké míry jsou tyto trhy schopné absorpce a zároveň spolehlivé vůči evropským trhům, to se ukáže až ve střednědobém horizontu. Proto by určitě nebylo dobré vsázet pouze na jednu kartu. Spolupráce s německými podniky přitom jistě bude přinášet spíše výhody, než aby vedla k závislosti.

Evropa se potácí v eurokrizi. Objevují se spekulace o konci eurozóny. Jak se k této problematice stavíte Vy?
Krize, ve které se nacházíme, není pouze krizí eura – především se jedná o hospodářskou a dluhovou krizi. Euro není jedinou příčinou tohoto problému, ale odráží se v něm mnoho nedostatků a slabin současného evropského systému. Doufám, že tuto krizi překonáme a nakonec z ní Evropa i euro vyjdou posíleny. K tomu jsou však nutné rozhodné úsilí a dlouhodobá snaha o ozdravení státních rozpočtů, jakož i dalekosáhlé a komplexní strukturální reformy. Euro je z hlediska globální ekonomiky v zásadě správným a významným prvkem pro vytváření silné a konkurenceschopné Evropy. K tomu však neodmyslitelně patří také závazné rámcové podmínky a jasná pravidla s odpovídajícími důsledky pro ty, kteří je nedodrží.

Po otevření hranic s Německem se vyrojily určité obavy, že levná česká pracovní síla zaplaví německý trh. Jaká je současná situace?
Rok po zrušení omezení volného pohybu pracovních sil na německém pracovním trhu je možná jednoznačná bilance: V souladu s naším očekáváním a tím, co jsme zdůrazňovali již od počátku roku 2011, se pracovní migrace z České republiky do Německa téměř nezvýšila. To dokládají jak průzkumy naší mateřské organizace, Německého sněmu obchodních a průmyslových komor, tak i dalších expertních organizací. Důvodem je především to, že s ohledem na všechny okolnosti už nemusí být pro české zaměstnance atraktivnější pracovat v Německu než v České republice. Na jedné straně se stále více vyrovnává výše platů v obou zemích, takže se stěhování do zahraničí za zaměstnáním často už nevyplácí. Na druhé straně má stále méně zájemců potřebné jazykové znalosti pro práci v zahraničí. Podíl českých zaměstnanců v pohraničních regionech Německa se sice zvýšil, v celorepublikovém průměru však k jeho nárůstu nedošlo. Zdá se tedy, že se stále nejvíce vyplácí bydlet v České republice a pendlovat za prací do Německa – stěhování za prací je naproti tomu pořád méně výhodné. Z těchto důvodů nemůže být řeč o „zaplavení“ německého pracovního trhu. Pravdou je spíše to, že má mnoho německých firem na obou stranách hranice velký zájem o kvalifikované české zaměstnance, protože bojují s rostoucím nedostatkem odborníků. Protože je v České republice nedostatek odborných pracovních sil také stále více patrný, mohou firmy z Německa jen sotva shánět chybějící odborníky právě zde. Investice do kvality a atraktivity odborného vzdělávání se proto vyplácí pro všechny zúčastněné na obou stranách hranice.