České firmy se nejvíce bojí ztráty peněz

Právě zpronevěru majetku označilo za vědomé riziko 64 % firem, které se zúčastnily průzkumu společnosti PwC Česká republika. Jen o dvě procenta méně společností identifikovalo jako možné ohrožení podvody v nákupním procesu, 50 % firem se obává možného úniku informací. Více než 30 % firem jmenuje mezi hrozbami také kybernetické podvody nebo úplatky a korupci.

„Riziko úplatků a korupce hodnotily překvapivě jako významné nejen firmy, které mají zákazníky z veřejného sektoru, u nichž je toto riziko z principu vyšší. Zdá se tedy, že reálnost tohoto typu rizika si uvědomuje stále více firem,“ uvádí Kateřina Halásek Dosedělová z forenzního oddělení PwC Česká republika s tím, že se ne vždy podaří na podvodné jednání přijít.

Vedení jednotlivých společností ví, že pro eliminaci výše uvedených rizik je nutné učinit několik kroků v rámci prevence. Asi 40 % českých firem považuje za základní kámen obrany proti podvodům pravidelnou komunikaci firemních hodnot, etických otázek a nulovou toleranci k podezření na nekalé jednání. Ne vždy jsou však společnosti schopné toto vše naplnit. Své zaměstnance sice s hodnotami firmy seznamují, nicméně velmi často se tak děje jen v rámci úvodního školení při jejich nástupu do práce. V rámci dalších školení pro komunikaci etického kodexu společnosti a firemní kultury není mnohdy prostor.

Papír vs. realita

 „Během své více než patnáctileté praxe jsem zjistila, že některé firmy sice popsaly spoustu papíru různými směrnicemi, ale etická kultura u nich nefungovala,“ doplňuje Kateřina Halásek Dosedělová s tím, že klíčové je, aby vedení i zaměstnanci nejen věděli, kde pravidla najdou a znali je, ale aby je i uplatňovali v každodenním životě, prostě jimi žili.

Z průzkumu vyplynulo, že ucelený program řízení rizik má 45 % firem. Objevují se tu tak dvě skupiny. Do té první zpravidla patří firmy, které mají boj s podvody zvládnutý a mají formalizované a zdokumentované procesy a jejich kontroly, často několikastupňové. „Takové firmy etický kodex a pravidla zaměstnancům pravidelně připomínají, kontrolují jejich dodržování a v případě podezření jednají konzistentně bez ohledu na to, koho se podezření týká,” vysvětluje Halásek Dosedělová.

Naproti tomu druhá skupina firem řeší zjištěná rizika především pocitově. „Mají sice etický kodex, ale kromě úvodního školení ho nekomunikují a riziko podvodů řídí pasivně. Doufají totiž, že se nic nestane. A pokud se něco stane, tak že to nebude nic zásadního,“ vysvětluje Kateřina Halásek Dosedělová s tím, že zejména v této oblasti lze vysledovat rozdíl mezi ryze českými společnostmi a firmami nadnárodními, které v České republice působí.

U společností, které se na trhu rozšiřují prostřednictvím franšízingu, je detailní zpracování firemních hodnot a etického kodexu velmi důležité. Stejně tak jako důkladná kontrola jejich dodržování, resp. postihování jejich porušení. A to nejen u zaměstnanců takových firem, ale hlavně u jejich franšízových partnerů. „Pochybení jednoho z franšízantů totiž může mít velké následky pro celou síť. Pokud jeden článek sítě přistoupí k nekalému jednání, může ovlivnit další, což by mohlo být pro franšízovou značku jako takovou fatální. Ztráta dobré pověsti může totiž vyústit ke ztrátě důvěry zákazníků, která se jen velmi těžko získává zpět,“ říká Lenka Nováková, konzultantka poradenské společnosti PROFIT system, jež se specializuje na tvorbu franšízových konceptů.