Univerzální franšízová smlouva neexistuje

Jaké jsou nejnovější trendy na poli franšízingu v oblasti práva a smluv?
Franšízová smlouva nemá přesné zakotvení v českém právním řádu, a to ani po změnách, které přinesl nový občanský zákoník. Přesto však lze definovat pravidla, jimiž se řídí smlouvy upravující vztahy mezi poskytovateli franšízových licencí a jejich nabyvateli. V porovnání s předchozími lety lze pozorovat poměrně významný posun v tvorbě smluv a postavení obou stran obchodního vztahu – franšízora a franšízanta. Jak praxe ukazuje, dříve více užívaný způsob tzv. tvrdého franšízingu, kdy smlouvy byly často jednostranné ve prospěch franšízora, nejsou již v tuto chvíli dominantou.

Čím si tyto změny vysvětlujete?
Možná k tomu přispěl i fakt, že tyto smlouvy byly dříve většinou uzavírány se zahraničními společnostmi, nebo se od jejich mateřské centrály pouze přejímaly s pouhou právní platnou úpravou aplikovatelnou na našem trhu. České franšízy tvoří v současnosti minimálně 65 % trhu, s čímž se pojí i originální místní zpracování franšízových smluv tak, aby byly pro jejich franšízanty uzavíratelné a přijatelné.

Nelze samozřejmě předpokládat, že smlouvy jsou a budou zcela rovnostranně vyrovnané, neboť je vždy tvoří franšízor, a danou smlouvu nabízí franšízantovi k podpisu. Základním zájmem franšízora je ochránit vše, co vybudoval a co v danou chvíli nabízí jinému podnikatelskému subjektu k užívání. Toto smýšlení je logické a oprávněné a prvotním zájmem je jak získané know-how, tak ochrana značky v maximální míře.

Pokud se franšízor rozhodne budovat síť prostřednictvím sdíleného know-how, tedy franšízingu, musí počítat s tím, že kromě své ochrany by měl poskytnout partnerovi, který do tohoto partnerského podnikatelského vztahu investuje nezřídka malé částky, také nějaké záruky.

Je lepší určit přísná pravidla, nebo spíše ponechat franšízantům svobodu?
Záleží vždy na konkrétní společnosti. Na trhu najdeme světoznámé franšízy a značky, u kterých jsou nastavená pravidla tvrdá a jasná. Takovým příkladem může být franšízová síť McDonald´s. Jsou ale i značky, byť věhlasného jména, které pouze smlouvy přeložily a v našem měřítku jsou téměř neakceptovatelné. Těžko se totiž uzavírají smlouvy, které jsou příliš obsáhlé, nebo v nich chybí ustanovení záruky např., že franšízor bude dodávat své zboží franšízantovi, případně že ke smlouvě neposkytne žádný provozní manuál. Zbystřit by však franšízant měl i v momentě, kdy od franšízora obdrží smlouvu na dvě strany.

Co doporučujete v takové situaci?
Vždy se vyplatí investovat do kontroly smlouvy s právníkem, který se specializuje na franšízing. S platbou za služby právníka či specializovaného poradce je třeba počítat již při výběru franšízy, protože v porovnání s případnou ztrátou investice do franšízy bude poměr částky do kontroly smlouvy zanedbatelný. Při uzavírání franšízové smlouvy by pak franšízant neměl uvažovat pouze v daném okamžiku, ale s vyhlídkou do budoucnosti a rozložit případnou částku v letech, minimálně na dobu, na kterou smlouvu podepisuje. V tom momentě zjistí, že částka rozložená v jeho budoucím podnikatelském čase, je opravdu nízká.

Stejně tak franšízor by si měl uvědomit, kdo je jeho partner, s kým bude smlouvu uzavírat, jakou franšízu a jaké hodnoty nabízí a dle toho si nechat smlouvu vypracovat. Několikrát jsme se v praxi setkali s tím, že franšízor v obavě o zneužití svého byznysu, žádal pokuty, zákazy a zrušení smlouvy za jakýkoli prohřešek. Uzavření takové smlouvy by pro franšízanta znamenalo podnikat s pocitem neustálého strachu, kdy o svou investici do vlastní firmy přijde, a to i kvůli porušení, kterého se dopustil bez jakéhokoli záměru, tedy omylem.

Na co by si měl franšízor dát pozor především?
Franšízor si musí vždyprimárně ujasnit, co je jeho cílem. A připravit se na to, že se o svůj byznys bude „dělit“. K franšízantovi by tak měl přistupovat jako k partnerovi, který mu důvěřuje, investuje své peníze, a který má jistě také určité obavy, aby byznys fungoval, jeho investované peníze se vrátily a také něco vydělaly. Což samozřejmě neznamená, že by franšízor neměl být dobře smluvně ošetřen. Důvěra musí panovat na obou stranách. A kvalitně napsaná smlouva je dobrý vstup pro začátek. Ideální je stav, kdy se už po uzavření nemusí vůbec nic řešit.

Na jak dlouhou dobu je ideální franšízové smlouvy uzavírat?
Obecně by měla být smlouva zpracována tak, aby se po prvním roce nemusela měnit a upravovat s ohledem na narůstající počet franšízantů či problémů, se kterými se „předtím“ nepočítalo. Franšízor by měl uvažovat v horizontu minimálně 5 až 10 let, na které bude smlouvy uzavírat. Nemusí tak veškerá ustanovení, týkající se fungování franšízové pobočky, vložit do franšízové smlouvy. Takový postup by totiž mohl při dalším rozvoji sítě paradoxně franšízora svazovat, neboť jakákoli změna či úprava znamená nutnost získat podpis druhé strany.

Jak se tedy vyvarovat častým změnám ve smlouvách?
U franšízové sítě se rozvoj očekává. Proto doporučujeme kromě kardinálních ustanovení dobře zvážit, co a v jaké formě bude uvedeno v provozním manuálu, který je vždy nedílnou součástí smlouvy. V něm by měly být zaznamenány veškeré procesy, související s provozem podnikání, v návaznosti na franšízovou smlouvu.