Finance na franšízu

Jen malé procento podnikatelů má možnost financovat podnikatelské aktivity stoprocentně z vlastních zdrojů. Musí se proto obracet na banky žádostí o úvěr, který pomůže nastartovat jejich podnikání. Ačkoli by se dalo očekávat, že budou banky k zájemcům o podnikání pod již zavedenou značkou přistupovat vstřícněji, zatím tomu tak není.

Více flexibility

Na první obtíže narazí zájemci většinou už během prvního kontaktu se zástupci bankovních domů, protože naprostá většina z nich očekává doložitelnou podnikatelskou minulost. Tím se část potenciálních franšízantů ocitá od samého počátku mimo hru. S nedůvěrou ze strany bankovních institucí vůči franšízovému podnikání se při shánění finančních prostředků potýkal například fastfoodový řetězec Bageterie Boulevard, který s většinou bank ukončil jednání především z důvodů parametrů, jakým bylo vysoké zajištění, úroky a požadavky na vlastní zdroje. „Co se týče franšízového úvěrování, je na českém trhu značná mezera. Chce to větší flexibilitu při schvalování nebo zjednodušení požadavků na dokládání podkladů,“ komentuje situaci na trhu ředitelka rozvoje a franšízingu Bageterie Boulevard Markéta Krejčíková.

Přestože finanční domy nenabídly franšízové síti Bageterie Boulevard žádný specifický bankovní produkt, podařilo se firmě zajistit financování cíleným oslovováním jednotlivých bank. Díky tomu nyní centrála spolupracuje se třemi bankami, s nimiž má nastaven funkční a logický systém úvěrování.

Obavy bank by nemusely být tak silné vzhledem k návratnosti investice, která se pohybuje v řádu několika málo let, u některých konceptů dokonce v horizontu měsíců. Rozptýlit pochybnosti by mohly také silné garance, které je schopen poskytnout franšízor svým franšízantům. Licence navíc většinou poskytují až ty podnikatelské subjekty, které na trhu úspěšně fungují i pět až deset let, takže riziko počáteční investice snižuje o desítky procent firemní know-how. V neposlední řadě je v zájmu samotných franšízorů aby příjemci licence prosperovali. Řada z nich proto provádí průzkum trhu, který vyhodnocuje rentabilitu dané lokality a v případě, že se navrhované místo ukáže jako rizikové, licenci vůbec neudělí. Zodpovědní franšízoři tímto postupem zajišťují zdravý růst své značky a minimalizují riziko případného neúspěchu, s nímž je každé podnikání spojeno.

Vyplnit mezeru

S názorem, že by měly banky vyplnit mezeru a nabízet speciální produkty financování pro začínající a již fungující franšízanty souhlasí i master-franšízant dietologických center Naturhouse Jan Gonda. Zavedené značky na trhu by měly podle něj získat pro své franšízanty vyšší bonitu při žádosti o úvěr na franšízové podnikání, čímž by tento způsob podnikání získal možnost většího rozmachu. „Pro franšízing na míru nám ze strany jednotlivých bankovních subjektů nebyly nabídnuty žádné produkty. Využil jsem aktuálních úvěrů bank, které jsou momentálně dostupné. Abych mohl začít zavádět značku na český trh, byl jsem nucen za méně výhodných podmínek zakoupit master-franšízovou licenci pomocí více úvěrů dohromady,“ popisuje svou zkušenost s bankami Jan Gonda.

Neochotu bank podílet se na rozvoji franšízingu se centrála rozhodla řešit vlastní iniciativou. Svým zaměstnancům a franšízantům sama nabízí možnost při odkupu vlastní pobočky splatit až 50 % kupní ceny na splátky, čímž usnadňuje zájemcům získání obchodu do vlastních rukou.

Kavárna svépomocí

Nedostatek bankovních produktů pro franšízanty se rozhodla řešit vlastními silami také společnost CrossCafe, která v Česku provozuje síť 22 kaváren. V případě financování si totiž od banky půjčuje franšízová centrála, která poskytne půjčku franšízantovi, a ten následně centrále ručí kavárnou. „Velkou výhodou tohoto řešení je, že jako franšízor nastavujeme bez dalších zásahů a omezení banky všechny parametry úvěru, tj. splátky, úrokovou míru, dobu splatnosti nebo úroveň zajištění vždy s ohledem na konkrétní situaci,“ říká spolumajitel konceptu CrossCafe Martin Lomický.

Případ CrossCafe dokládá obecný problém českého franšízového trhu. Je to často jen nedostatek potřebného kapitálu, který podnikatelům brání pustit se do podnikání pod zavedenou značkou. Výraznějšímu rozvoji by kromě většího porozumění oboru ze strany bank mohli prospět i vstřícnější parametry bankovních produktů, například formou maximálně 30 % podílu investice ze strany franšízanta, větší rychlosti při vyjednávání s klienty, případně i delší dobou splatnosti úvěru u kapitálově náročných investic. Vzhledem k prověřenému konceptu a případným zárukám ze strany franšízorů by tak banky k franšízovému způsobu podnikání nemuseli přistupovat tak nedůvěřivě jako dosud.

Franšízant není prioritou

Realita je však taková, že české banky zatím k franšízingu nepřistupují jako k stabilnější oblasti podnikání. Jak ukazují zkušenosti předních tuzemských franšízorů, nemá zatím v Česku financování franšízy v rámci bankovních úvěrů samostatný produkt. Franšízing je bankami obecně považován za běžné podnikání, v němž se nezohledňují výhody, jako je prověřené know-how, které snižuje riziko návratnosti investice. Bankovní strategie poskytovat úvěry jen podnikatelům s minulostí způsobuje, že se franšízanti většinou ocitají mimo skupinu reálných příjemců úvěru. Zkušenosti zavedených franšízantů pak ukazují, že i pro ně bývá získání úvěru obtížné. Rozhodování často ovlivňuje i znalost bankovních specialistů, pro něž bývá nezřídka franšízing oblastí, ve které se zatím nedokážou kompetentně pohybovat.

Výsledkem současného stavu je, že franšízové koncepty jsou nuceny hledat alternativní cesty financování rozvoje franšízy a nedostatek nabídky šité franšízantům na míru musí řešit pomocí vlastních finančních zdrojů. Zda a kdy začnou bankovní domy svůj pohled na franšízu přehodnocovat a přizpůsobovat produktovou nabídku standardům běžným v rozvinutých ekonomikách, zůstává stále nezodpovězenou otázkou.