Franchising: Podnikání na jistotu?

V poslední době se nám při procházce městy často otevírá smutný pohled na zavřené obchody a obchůdky. Lepší verze bývá, když místo našeho oblíbeného obchodu je na místě, kde jsme ještě nedávno nakupovali, něco úplně jiného. Mnohdy vídáme smutné osudy podnikatelů, kteří věřili svému obchodnímu záměru, a ten nevyšel. V době krize ubylo peněz, ubylo nakupujících, ubylo i pracovních příležitostí a zisk mohou počítat jen ti úspěšní. Promyšlený koncept, strategie, zhodnocení lokality, jasný marketing, minimalizace rizik a poučení z chyb jiných, i to je franchising.

V České republice působí více než 150 franšízových řetězců. Velmi úspěšné jsou přitom řetězce ryze českého původu. Řada z nich dokonce boduje pobočky i v zahraničí. Podle českého know-how se dnes popíjí čaj v New Yorku, vaří guláš v Mexiku, prodávají sportovní oděvy na Slovensku či Polsku nebo třeba přírodní kosmetika na Tchaj-wanu.

Franšíza, v jejímž rámci poskytovatel (tedy franšízor) za úplatek uděluje svou značku spolu s obchodním i marketingovým know-how, je takřka ideální produkt. Proč vymýšlet znovu něco, co už tisíckrát úspěšně funguje jinde? Franšízor tímto způsobem expanduje, rozšiřuje svá odbytiště a posiluje vlastní značku. Přitom ho to stojí daleko méně, než kdyby otevíral vlastní pobočky. Naopak franšízant, tedy nájemce know-how, musí odvádět poplatky, což samostatně působící podnikatel nemusí. „Statistiky dokazují, že 80 až 90 procent malých či středních podniků krachuje do pěti let od svého vzniku. S franšízou je to ale zcela jiné. Podle zkušenosti ze sousedního Německa tento způsob podnikání snižuje míru podnikatelského rizika až šestinásobně,“ říká Lenka Nováková z portálu FranchisingINFO.cz.

Pravdou je, že ani franšíza není vhodná pro každého a není receptem na stoprocentní úspěch. To se týká i těch nejprestižnějších značek. Mnohý spotřebitel zaregistroval, že se z českého trhu tiše vytratily značky Pizza Hut, Monton nebo Dunkin Donuts. Marketing v moderních tržních ekonomikách - to je totiž především značka. Právě podle ní se spotřebitel orientuje v záplavě konkurenčních výrobků a služeb. Zavedená značka je proto oceňována i v miliardách dolarů. A právě tu franšíza poskytuje.

Jak se daří Čechům?
Zatímco téměř každý zná franšízové restaurace McDonald´s nebo salony krásy Yves Rocher, podstatně méně se ví, že řadu úspěšných konceptů vytvořily ryze české firmy. Třeba společnost Bushman, vyrábějící oděvy pro volný čas, dnes provozuje 15 franšízových prodejen a v příštím roce jich hodlá otevřít dalších šest. Také Botanicus má české kořeny, své kosmetické a potravinářské výrobky dnes nabízí prostřednictvím 21 franšízových prodejen. Firma Profimed má zase síť značkových prodejen se zdravotnickou kosmetikou. Svou prodejní síť má i výrobce sportovního náčiní a oděvů Hudy Sport. Skutečnost, že Alpine pro je ryze česká firma jsme zaznamenali až při olympiádě, kdy byl český tým výrazně oblečený a firma slavila úspěch. Už z toho je patrné, že česká franšíza má často maloobchodní podobu.

Neplatí to ale vždy. Třeba dnes tolik populární čajovny mají svůj vlastní český koncept se značkou Dobrá čajovna. Tady jde o detailní know-how nejen prodeje, ale i výroby nabízeného produktu. A podobně je tomu i v případě restaurací Potrefená husa nebo Švejk restaurant.

Co je na tuzemské franšíze nejpozoruhodnější, je její expanze do blízkého i vzdáleného zahraničí. Snad každá druhá česká franšíza pronikla nebo míří na slovenský trh. Botanicus jde ještě dál, v současnosti prodává své výrobky v Německu, Rusku, ale třeba i na Tchaj-wanu. Dobrá čajovna má své filiálky v Maďarsku, Polsku, ale také v USA, jeden Švejk restaurant najdete například v Mexico City. Do Orlanda se chystá restaurace Výtopna. Za zmínku stojí franšíza s typicky českým jménem „Novák /Maso-Uzeniny“. Ta je ovšem ve skutečnosti jen českou větví německého koncernu Zimbo. Naopak hotelové řetězce Orea Hotels nebo Euroagentur jsou ryze české projekty.

Minimalizovat podnikatelské riziko stojí nějaké peníze
Standardně se platby za užití licence skládají z jednorázového vstupního poplatku a poté měsíčních licenčních a marketingových poplatků. Mnozí poskytovatelé licencí uvádějí výši poplatků zcela veřejně, jiní až při osobním jednání se zájemcem o licenci. Obecně lze říci, že se poplatky pohybují od jednoho do sedmi procent z hrubého obratu, na marketing se platí od dvou do pěti procent. Výše vstupních poplatků závisí na mnoha okolnostech, a to je přesně částka, která nám může pěkně zamotat hlavu.

Kde sehnat peníze?
Banky, ač paradoxně mají méně rizikového klienta, kterým franšízant zjevně je, mají mnohem větší požadavky při poskytnutí úvěru.

Jeden z klientů banky říká: „Kdybych podnikal samostatně, schvalovali by mi úvěr na pobočce, takto se to děje až na centrále.“ Donedávna měla Komerční banka speciální produkt pro franšízanty. Jistou výhodou bylo, že v rámci tohoto produktu vyhodnocovala celou franšízovou síť včetně podpory, kterou poskytuje. Nyní přistupuje k franšízovým klientům jako běžným podnikatelům a tento speciální produkt nemá. Ostatně v ČR takový produkt nemá žádná banka. Franšízor má snahu určovat nejen produkt a způsob distribuce, ale i cenu, a tak je franšíza vlastně jakýsi cenový kartel. Evropská unie poskytla franšízovým řetězcům výjimku a stal se z nich pro spotřebitele „přátelský“ kartel. Tato výjimka platí do 1. června 2011, po tomto datu již nebude moci franšízor určit jinou, než maximální cenu.

Když franšízant začne „zlobit“
Zákony či neochotné banky ovšem nejsou největším problémem českého franšízingu. Franšízor bývá zpravidla nejprve uctíván a respektován, později však, když se nájemce licence již s konceptem seznámil a sžil, začíná mít často dojem, že by to sám zvládl lépe, že franšízora a jeho koncept vlastně vadí.

Nedisciplinovaný nájemce licence je ovšem v rozporu se zájmy majitele značky. Ten má o budování její prestiže a pozice na trhu vlastní, většinou kvalifikovanější, představy. Proto přichází ke slovu kontrola. Nedodržování podmínek někdy může skončit i ukončením smlouvy. Avšak právě v systémech českých franšíz existuje určitý prostor k diskuzi. Když franšízant přijde s nějakým lepším nápadem, většina poskytovatelů franšíz se ho snaží zahrnout do konceptu a uspokojit své klienty.

Koncept, který se povedl
Prodejny francouzské přírodní kosmetiky Yves Rocher mají u nás celkem slušné zastoupení. Než tato značka otevře nový obchod, musí být přesvědčena, že bude fungovat. A také musí najít toho správného podnikatele, respektive podnikatelku, která v něm bude působit. Obchody s kosmetikou Yves Rocher, jejichž součástí jsou i kosmetické salony, jsou jedním z prvních franšízových konceptů, které do ČR přišly. První obchod byl otevřen v roce 1991 a následovala dlouhá odmlka. Bylo třeba otestovat tuzemský trh a přijít na to, jaký způsob prodeje francouzské kosmetiky této značky bude českým zákaznicím nejvíce vyhovovat. Yves Rocher totiž funguje ve světě i prodejem na dobírku a přímým prodejem.

„Po detailním testování trhu jsme došli k tomu, že tu budeme otevírat obchody. Franšízing je u Yves Rocher tradiční forma existence na trhu,“ říká Alena Záhorská, obchodní ředitelka pro Českou republiku a Maďarsko. Za optimální považuje spojení zkušenosti nadnárodní firmy se zkušenostmi podnikatele, který se pohybuje v daném prostředí. Právě to franšíza umožňuje. „Řídit obchod na dálku je vždycky složité. A co si budeme povídat, zaměstnanec není nikdy tak zainteresovaný jako podnikatel,“ podotýká Záhorská. V současnosti má tato značka v České republice 40 obchodů. Firma je přítomna prakticky ve všech větších městech. „Nejdeme rychlým tempem. Musíme být opravdu přesvědčeni, že ten obchod bude fungovat. Nad některými dlouho váháme. Optimální je nákupní centrum. Češi, pokud jdou do nákupního centra, tak za účelem utrácet.“

Firma, která je na trhu už 15. rok, může hodnotit i měnící se podmínky podnikání. Na začátku se stávalo, že se podnikatel setkával s problémy, které se už dnes tolik nevyskytují. „Měli jsme málo obchodů, nebyli jsme známí. Podnikatel nemohl přijít k developerovi nákupního centra a říct, že by tam chtěl mít obchod Yves Rocher. Dnes už nás znají prakticky všude. A když přijde franšízant za developerem, tak s ním každý tu nájemní smlouvu rád podepíše,“ uvádí Záhorská.

Na začátku to vypadalo jako hraní
Marek Halfar stál před lety na počátku projektu, který vypadal jako hraní si s dětmi, dnes je z hraní podnikání. Naše babičky by těžko pochopily, že učit anglicky se lze již od tří měsíců. Helen Doron Early English je plodem britské lingvistky a pedagožky Helen Doron. Ta spojila své znalosti nabyté během akademických studií s praxí při práci učitelky anglického jazyka a vytvořila vlastní přirozenou a úspěšnou metodu výuky anglického jazyka pro děti. Jako vědkyně přitom dbala zejména na rozhodující vývojové fáze mozku dítěte. Když v roce 1987 vystoupila se svou metodou na veřejnost, byl to první a jediný jazykový program pro výuku angličtiny dětí v raném věku. Dnes lze výuková centra Helen Doron najít již na více než čtyřiceti místech naší republiky.

Najít si správný podnikatelský záměr, obor, který bude srdci blízký, a pracovat na principu franšízy, je podnikání poměrně jednoduché a s menším rizikem, když se budeme držet všech doporučení. Pokud jste kreativci s výborným nápadem a zavedeným podnikem, potom můžete stát na opačné straně a franšízu poskytovat. Je to velmi dobrý způsob expanze s minimalizací rizik.

Podrobnosti o franšíze v České republice mapuje server FranchisingINFO.cz, jde o specializovaný server, který denně přináší informace ze světa franšízy. Před tím, než se pro franšízu rozhodnete, projděte internet, podívejte se i do zahraničí a najděte si model, který vám bude blízký, budete ho dělat rádi, protože ho pravděpodobně budete dělat dlouho.