Úspěch nepočká

Na první pohled by se mohlo zdát, že termín prokrastinace je jen elegantní označení pro lenochy. Bylo by však velmi chybné si toto myslet. Odborníci tento pojem definují jako chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů, zejména těch zdlouhavých a nepříjemných, na pozdější dobu. Lidé, kteří jí trpí, si velmi často „zadělávají“ na daleko horší problém, který může výrazně ohrozit jejich duševní zdraví. Často je totiž spojována se strachem, úzkostí i následným stresem. Vyústit pak může také ke snížení pracovní produktivity, díky čemuž se člověk dostane do uzavřeného kruhu, ze kterého mnohdy složitě hledá cestu.

Jak již bylo řečeno, prokrastinujícího člověka nelze jednoduše označit za lenocha. A to z jednoho prostého důvodu. Líného člověka oddalování práce a plnění úkolů nijak nestresuje. Je na to zvyklý a nemá ambice tento svůj stav změnit. Člověk trpící prokrastinací má však zcela jiné pocity. Ví, že daný úkol musí splnit a to, že s tím ještě nezačal, ho stresuje a vyvolává úzkost. S tím jsou pak velmi často spojeny pocity marnosti, méněcennosti a nízké sebevědomí.

Přirozený jev

Do jisté míry je prokrastinace normální psychologické chování, které reaguje na náročnost a také nepříjemnost stanovených úkolů. Vždyť kdo z nás by to neznal již například ze studia vysoké školy. První seminární práce jsme z pocity odpovědnosti vypracovávali téměř ihned po jejich zadání. Nicméně postupem času, a s jejich přibývající náročností, jsme jejich tvorbu začali oddalovat. Téměř každý vysokoškolák vám potvrdí, že ve zkouškovém období byl jeho pokoj na koleji perfektně uklizený, jeho věci do školy srovnané jako u budoucího prvňáčka, který se nemůže dočkat, až zasedne do školních lavic.

Místo toho, abychom svou pozornost věnovali studiu, hledáme zástupné činnosti, u nichž vidíme jejich okamžitý výsledek. V hlavě však máme to, že úkol splnit musíme. Děsí nás však jeho dlouhodobost a také nejistý konec. Velkou roli zde pak také hraje strach, že jej nesplníme tak, jak si představuje nejen naše okolí, ale hlavně my sami. Z tohoto strachu pak pramení bezesné noci, které prokrastinující člověk zažívá. Během nich se budí a neustále si dává předsevzetí, že zítra je ten den, kdy s plněním úkolu začne. Problém je však v tom, že když se mu to nepodaří, je jeho úzkost čím dál tím větší. 

Řada z nás si dobu, kdy prokrastinujeme, mylně vysvětluje jako dobu, kdy odpočíváme. Zejména, pokud v této době sledujeme například svůj oblíbený seriál, nebo trávíme čas komunikací s přáteli na sociálních sítích. Problém je v tom, že při skutečném odpočinku člověk nabírá energii, ale při prokrastinování ji ztrácí. Nikdy totiž není v jeho silách úspěšně relaxovat, protože stále musí myslet na nesplněné úkoly, které na něj čekají. Sečteno a podtrženo: Lidé trpící prokrastinací neumí kvalitně odpočívat.

Boj se silným protivníkem

Bylo by chybné se domnívat, že člověk, který se potýká s problémem prokrastinace, je ze své podstaty odsouzen k tomu, stát se neúspěšným. Mnohdy opak bývá pravdou. S prokrastinací se velmi často setkáváme u úspěšných kreativních lidí, kteří jsou od svého založení pracovití a velmi často také perfekcionisté. Ze svých pracovních zkušeností totiž tito lidé vědí, že ve výsledku daný úkol splní a domnívají se, že je to právě ten stres pramenící z oddalování, co je motivuje k lepším výkonům. Neuvědomují si, že stejně kvalitně by úkoly splnili, i kdyby se k nim dostali dříve.   

 Vzhledem k tomu, že nepříjemné pocity z prokrastinace mohou negativně ovlivnit duševní zdraví každého z nás, je třeba s ní bojovat. Zvítězit se nad ní totiž dá. V první řadě je třeba si uvědomit, že odkládání splnění konkrétních úkolů neznamená, že nejsme schopni splnit jakýkoliv jiný úkol. Nutné je odstartovat a dostat se do „provozní teploty“, jež nám pomůže efektivně splnit i ty úkoly, do nichž se nám na začátku nechtělo.

Velmi nám v tom mohou pomoci různé seznamy. Podstatné je, abychom byli schopní správně formulovat jednotlivé body, jejichž splnění nás dovede ke zdolání kýženého cíle, jímž může být napsaná diplomová práce, vytvořená pracovní prezentace, či napsaný článek do časopisu. Proto vezměte tužku a papír a začněte si sestavovat seznam dílčích činností, jejichž splnění vás dovede do cíle. Již při sestavování vás může mile překvapit, že to, co na začátku vypadá jako složitý úkol, může být postupováním krok po kroku snadno splnitelný. A navíc, není nic lepšího a lépe motivujícího, než si moci postupně odškrtávat jednotlivé položky ze seznamu.

Pozor na přetěžování

Již při jeho tvorbě se zaměřte na označování důležitosti a složitosti jednotlivých „podúkolů“. K tomu vám jednoduše poslouží barevné pastelky. Díky nim budete mít přehled a bude pro vás snazší sestavit seznam tak, abyste byli schopní prokládat složitější úkoly těmi jednoduššími. Střídání činností vás totiž udrží v pracovní pohotovosti tak, aby vám úkol „nezevšedněl“ a dokázali jste se na něj patřičně soustředit. Ideální je moment, kdy můžete střídat například práci duševní s prací manuální. Takže pro ty, kteří pracují třeba z domova, může tento postup vypadat následovně – 30 minut vyřizování emailů, vyndat nádobí z myčky, napsat článek o prokrastinaci, nandat nádobí do myčky, provést korekturu napsaného článku.

Klidnější noci a také lepší start do následujícího pracovního dne vám ulehčí, když si seznam na ten den vytvoříte předešlý večer. Ráno tak nebudete muset tápat a složitě se rozhodovat, který úkol splníte jako první. Pozor, při sestavování seznamu dbejte na to, aby byl pro daný den splnitelný. Má vám sloužit jako pomocník, nikoli jako na papíře napsaná připomínka bodů, které jste nedokázali vyřešit. V takovém případě se stává kontraproduktivním. Víte-li tedy, že vás například ve středu čeká návštěva lékaře, kde strávíte, půl dne, neplánujte si stejné penzum úkolů, jako na úterý, kdy jste celý den mohli strávit prací.

Pro kvalitně odvedenou práci je nutné mít dostatek energie. Proto nezapomínejte ani na odpočinek. A to nejen po práci, ale i během ní. Po splnění dílčích úkolů si dejte krátkou pauzu, během níž naberete síly do dalšího bodu na programu. Opravdu to funguje.