Mít dobrý tým a tah na bránu

Jak dlouho vaše pobočka funguje a kolik jí asi prošlo dětí? 

Pobočku jsem převzala po předchozím majiteli v roce 2012. Vybudovala jsem nové centrum ve vile po mé babičce, která celý život učila na místním gymnáziu a jsem ráda, že se tak nějak tímto zachovala rodinná tradice. Zároveň jsem stále učila v Písku, kde jsem otevřela svou první školu v roce 2010. V Písku jsem vybudovala školu od nuly a začít v neznámém městě beru doteď asi jako svou největší výzvu, k tomu jsem čekala druhého potomka a během několika let i třetího, takže žádná mateřská dovolená nepřipadala v úvahu, babičky fungovaly na sto procent. V Roce 2012 jsem začínala zhruba se 70 dětmi v Budějovicích a 40 dětmi v Písku, nyní máme v Budějovicích 390 studentů.

Vaše pobočka v Budějovicích patří k mimořádně úspěšným. Jaký byste zájemcům o vlastní centrum předala recept, aby se jim podařil takový růst? 

V prvé řadě mít podporu rodiny. Dále mít kolem sebe dobrý tým, a hlavně mít tah na bránu. Jsem člověk, který když si něco umane, tak to i dotáhne. A když už se vše rozjede, nedůležitější je pečovat o zákazníka. Aby měl dostatek informací, aby nevznikaly zbytečná nedorozumění, aby vše bylo jasné. Aby se rodiče a děti cítili opečováváni. Je potřeba zajistit kvalitní lektory a zázemí. Musíte vytvořit pocit dobré atmosféry a profesionálního přístupu. Zjistila jsem, že díky tomu nemusím už dělat žádnou lokální reklamu, nové děti chodí většinou na odporučení.

Za jak dlouho se zhruba investice do vlastního centra vrátí? 

Primárně to závisí na tom, jaká je vstupní investice. Tím, že jsem měla vlastní prostory, rekonstrukce nebyla finančně náročná a zároveň jsem nabrala i dostatek studentů, vrátilo se mi vše téměř okamžitě.

Jak se vám daří získávat nové lektorky a lektory? 

Toto je jedna ze stinných stránek tohoto typu podnikání, neboť výuka probíhá převážně v odpoledních hodinách. Většinou volím z řad studentů, případně se mi hlásí maminky na mateřské nebo maminky, které si chtějí přivydělat a odreagovat se od starostí všedních dnů.

Je potřeba být nejprve lektorkou, a nebo se dá pustit do podnikání rovnou se záměrem založit centrum? 

Z osobní zkušenosti si troufám tvrdit, že je lepší si vyzkoušet výuku na vlastní kůži. Získáte představu o tom, jak vše funguje, jaká je časová náročnost práce od přípravy na hodinu po organizaci dne otevřených dveří, od vedení účetnictví po komunikaci s rodiči.

Jak toto rozhodnutí ovlivnilo váš rodinný život?

Z větší části pozitivně, začínala jsem kvůli vlastním dětem, a to se, troufám si říci, povedlo. Všechny tři děti mají kladný vztah k angličtině, a to je pro mě nejdůležitější. Samozřejmě odpolední výuka není standardní režim, ale zrovna u mne to problém nebyl.

Co byste vzkázala těm, co se nyní rozhodují, jestli založit centrum?

Pokud jste podnikaví, akční a jste rádi pánem svého času, jděte do toho.

Váš nejhezčí, nejemotivnější zážitek za dobu existence? 

Asi vždy na letním táboře, který letos proběhne po dvanácté, je to závěrečné vystoupení dětí. Hrajeme pohádku, se vším všudy, kostýmy, kulisy, režie, výroba, scénář, vše si děláme sami, je to zároveň premiéra a derniéra, neskutečně emotivní záležitost, vždy se to totiž povede a pokaždé řekneme, že to bylo opravdu nejlepší. Všichni pláčou, děti, rodiče, lektorky. A samozřejmě, když dostaneme zpětnou vazbu od rodičů, studentů, že se jim daří ve škole, že díky nám je angličtina baví, že mají nejlepší výsledky. Že s námi skládají mezinárodní zkoušky. A taky nás doporučují a máme dlouhý seznam zájemců o naši výuku. To jsou takové malé výhry a zadostiučinění za dobře odvedenou práci.