Češi na mazlíčcích nešetří

Naštěstí pro majitele veterinárních ordinací jsou Češi ochotní za zdraví svých zvířecích kamarádů platit nemalé částky. Mnohdy více než sami za sebe nebo své děti. „Když majiteli psa nebo kočky vysvětlíte, že je ten a ten zákrok pro zdraví jejich domácího mazlíčka nutný, ve většině případů nemají problém peníze sehnat,“ říká MVDr. Lucie Boháčová, veterinářka a majitelka veterinární ordinace v Praze - Modřanech v jedné osobě.

Ideální je pro zřízení veterinární ordinace najít prostor, ve kterém se již takovýto provoz nacházel. Investice do stavebních úprav tak jednak budou nižší a mimo to jsou lidé v dané lokalitě na fungování veterinární ordinace zvyklí a rychleji si do ní najdou cestu. Důležitým plus takového místa je i fakt, že nás nečekají jednání s úřady, které musí provoz veterinární ordinace povolit. Najít ideální místo však není jednoduché, a tak většina zdravotnických zařízení pro zvířata vzniká v místech, kde se nikdy nenacházela. Pro zjištění, zda je záměr vhodný do námi zvolené lokality, je nutné nahlédnout do územního plánu. Veterinární ordinace patří do funkce služby a ve většině případů by neměl být problém zřízení ordinace ordinaci povolit.“Může se stát, že stavební úřad povolení nevydá, a to například v případě, že by se měla ordinace nacházet v hustě zastavěné oblasti určené výhradně pro bydlení. Psi a kočky mohou dělat hluk, což se tamním obyvatelům nemusí líbit,“ upozorňuje na možné počáteční komplikace Boháčová.

Vhodná lokalita rozhoduje

Úřady, které povolují stavbu či změnu funkce stavby, v tomto případě zajímají tři věci. A to hluk z hlediska například provozní doby, nočního provozu či možnost ponechávání zvířecích pacientů přes noc v objektu ordinace, dále řešení likvidace odpadů a dostatečná kapacita parkování. Pokud dojde ke stavebním úpravám prostor, musíme zažádat o stavební povolení, případně o zjednodušené stavební povolení – ohlášení. Pokud ke stavebním úpravám nedojde nebo budou jen minimální, zažádá se pouze o změnu funkce užívání stavby. V každém případě však budou úřady zajímat výše zmíněné tři body. Na zelené louce vzniká veterina většinou jen v obcích či velkých obytných komplexech s pronajímatelnými plochami v přízemí. Pokud se budeme pohybovat na území města jako například Prahy, bude se ve většině případů jednat právě o změnu funkce využití objektu. Úřad bude potřebovat také závazná stanoviska dotčených orgánů – hasiče, hygieny, veterinární správy, odboru dopravy. K žádosti je potřeba také plná moc majitele objektu a dále souhlasy sousedů. Jednání úřadů není nikdy stejné, každý úřad chce trošku něco jiného, dokonce i jiní lidé na stejném úřadu se téměř nikdy úplně neshodnou v nárocích na to, co požadují. Pokud je záměr do území nevhodný a přesto chceme v místě veterinární ordinaci mít, je nutné zažádat o výjimku. Zde se však jedná o velký úřední kolotoč, který končí většinou zamítnutím, k povolení dojde jen v odůvodněných a velice výjimečných případech.

Ordinace podle norem

Další institucí, kterou musíme navštívit, je pak Státní veterinární správa. Zde zjistíme veškeré předpisy týkajících se vybavení ordinace, kterých se při jejím zřizování musíme držet. Upravují například nutnost mít v ordinaci omyvatelné povrchy do určité výšky nebo umyvadlo v každé místnosti, kde se manipuluje se zvířaty. Podle počtu personálu je pak třeba mít ve veterinární  ordinaci mimo samotné ošetřovny i místnost pro personál. Vzhledem k tomu, že se jedná o provoz určený třetím osobám, musíme zabezpečit bezbariérový přístup a také dostatek parkovacích stání. Samozřejmostí by měla být i čekárna sloužící pro pohodlí jak „pacientů“, tak i jejich páníčků. Dle nařízení Státní veterinární správy musí být součástí ordinace i zvláštní místnost pro box sloužící k ukládání kadáverů zvířat.  Co se týče dalších podmínek, je třeba si uvědomit, že jiná pravidla platí pro veterinární ordinace – v první linii, jiná pak pro veterinární kliniky nebo nemocnice.

Vybavení, které musí mít veterinář v ordinaci k dispozici, není nijak předepsaná, záleží tedy na majiteli ordinace, jak si ji zařídí. Jedinou povinnou výbavou je onen box na kadávery zvířat. „Většinou si prvoliniové ordinace vystačí se základním vybavením, které zahrnuje dobrý vyšetřovací stůl, lednici na vakcíny a léky  a váhu. Dobré je mít v ordinaci i sonograf, který může jedině přispět ke zpřesnění diagnostiky,“ přibližuje Boháčová s tím, že výhodou by bylo mít i rentgenový přístroj. K jeho provozu je však nicméně nutné absolvovat kurz k jeho obsluze, a poté zakoupit ten správný přístroj. Musí odpovídat jeho použití v ordinaci. Ve většině případů je nutné zřídit kvůli rentgenu i temnou komoru sloužící pro vyvolávání snímků. „Samozřejmě, existují již moderní digitální rentgeny. Jejich cena je však poměrně vysoká,“ doplňuje Boháčová.

Vlastník a personál

Majitelem veterinární ordinace může být prakticky kdokoli, nicméně musí zaměstnat lékaře s veterinárním vzděláním. V naprosté většině se tak stává, že veterinář a majitel ordinace je jedna osoba. Většinou ve veterinární ordinaci najdeme mimo veterináře i zdravotní sestru. V případě veterinárních ordinací není nutné, aby měla sestra veterinární vzdělání. To nevyžadují ani veterinární nemocnice nebo kliniky. „Najde-li si doktor někoho šikovného se vztahem ke zvířatům a věří mu, že bude dělat, co mu řekne a vše potřebné, co ho naučí, není v tom žádný problém,“ upřesňuje Boháčová. Aby mohl veterinář v České republice vykonávat veterinární léčebnou a preventivní činnosti, musí být držitelem osvědčení vydaného Komorou veterinárních lékařů ČR. Jde o hlavní orgán, který dohlíží nad dodržováním podmínek pro poskytování veterinární péče, stejně tak případně uděluje sankce.

Veterinář jako podnikatel

Každý podnikatel zakládá svou firmu za účelem dosáhnutí zisku. Nejinak je tomu i v případě ordinací pro zvířecí pacienty. Jednou z nejdůležitějších věcí je tak tyto pacienty získat. Je tak nutné investovat alespoň minimální prostředky na marketing. Vyplatí se dát o sobě vědět prostřednictvím místního tisku nebo internetu. Obzvlášť prezentace na internetu je důležitá, zejména na specializovaných serverech. Na stránkách ordinace by měli potenciální „klienti“ najít všechny potřebné informace týkající se provozu ordinace. Nezbytné je pro vytvoření si stálé klientely být co možná nejvíce v kontaktu se stávajícími zákazníky.

Další možností, jak získat „pacienty“, je nabízet něco navíc, odlišit se od konkurence. Jednou z nadstandardních služeb může být ochota veterináře nabízet ošetření doma. „Vzhledem k tomu, že v ordinaci nemám vždy naplněnu ordinační dobu, snažím se tímto způsobem vyjít pacientům vstříc a dojíždím za nimi. A to i mimo již zmíněnou pracovní dobu,“ říká Boháčová s tím, že většinou se jedná o službu těm „páníčkům“, kteří na tom nejsou nejlépe se zdravím. „V takovém případě psa nebo kočku ošetřím na místě nebo si je vezmu s sebou do ordinace a následně zase zavezu zpět,“ doplňuje Boháčová. Někdy tuto možnost využívají majitelé domácích zvířat i v momentě, kdy je třeba zvíře utratit – rozloučit se s ním v domácím prostředí je jim milejší než v neosobní ordinaci. Dobré je podle Boháčové navázat spolupráci s chovatelskými stanicemi, které velmi ocení, že za jednu návštěvu veterináře mají oočkovaný například celý vrh štěňat nebo koťat. Obdobně můžeme spolupracovat i s útulky. Je třeba si však uvědomit, že většinou se jedná o dobrovolnou pomoc, rozhodně ne pro peníze.

Jedním ze způsobů, jak se odlišit od konkurence, je i zvolená cenová politiky. Zatím jsou ceny veterinárních zákroků předmětem diskuse, a to i v Komoře veterinárních lékařů. Doposud neexistují ani žádné základní ceníky, v jakém rozpětí by se měly ceny jednotlivých zákroků pohybovat. Vše tak závisí na tom, jak si je nastaví majitel ordinace. To však skýtá nemalé úskalí, a to v momentě, kdy se majitel ordinace rozhodne získat klienty prostřednictvím nízkých cen. „V některých případech mohou být ceny konkurentů pro veterinární ordinace v jejich okolí přímo likvidační,“ upozorňuje Boháčová s tím, že leckdy se mohou nízké ceny projevit na úrovni poskytované péče, což by se stávat nemělo. Příliš nízké ceny budí u klientů podezření. Ti, co vědí, jak se ceny pohybují, si velmi rychle spočítají, že za tím, aby se veterinář dostal na jím nabízenou cenu, musí nutně na něčem šetřit. Nástroje i materiál, se kterým pracuje, musí mít určitou kvalitu, která něco stojí. To vše by se pak mělo promítnout v ceně zákroku.

Péče s doplňky

Každý zvěrolékař má tu možnost si v rámci své veterinární praxe přivydělat prodejem doplňkového sortimentu. Tím mohou být jak hračky pro zvířata nebo potřeby pro jejich chovatele, tak i speciální doplňky stravy. „S prodejem hraček a potřeb pro chovatele je to v době nakupování na internetu těžší. Nicméně veterináři mají výhodu v případě veterinárních diet, které by nemělo být v běžných obchodech a na internetu běžně k dostání. Šance na jejich pořízení je tedy jen u veterináře nebo na recept. Dietu musí doporučit veterinární lékař konkrétnímu zvířeti na konkrétní problém. Špatnou laickou volbou bychom problém mohli i zhoršit,“ doplňuje Boháčová.