Mají blokační ochranné známky smysl?

V jeho seznamu by totiž měly být jen ty výrobky a služby, které vlastník užívá anebo hodlá v blízké budoucnosti začít užívat. Praxe je však často jiná, někteří si totiž podávají tzv. blokační ochranné známky.

Ze své podstaty je vlastně každá ochranná známka tak trochu „blokační“, protože brání jiným subjektům, aby si pro stejné či podobné výrobky a služby přihlásili shodné či podobné označení. Pojem „blokační známka“ se ale vžil pro takové ochranné známky, kterými si vlastník chce označení z taktických důvodů zcela nebo alespoň z větší části monopolizovat pro sebe, a to i pro takové výrobky a služby, které neužívá a nemá to ani v plánu. A to primárně proto, aby zabránil konkurentovi nebo komukoli jinému si tuto ochrannou známku zaregistrovat také (byť pro jiné výrobky a služby, než pro které je chce užívat vlastník), případně třetí straně registraci shodné či podobné značky ztížil.

Nabízí se tedy otázka, zda jsou blokační známky, které vlastník podává pro takové výrobky a třídy, které s jeho podnikáním vůbec nesouvisí, vůbec v souladu s dobrými mravy či podané v dobré víře. Určitě není možné generalizovat a je nutné posuzovat každou takovou známku případ od případu. Praxe se současně velmi liší podle toho, v jakém státě si blokační známku chcete přihlásit.

Práva a povinnosti vlastníků

V České republice před novelou známkového zákona v roce 2019 měly blokační známky pro vlastníka větší smysl, protože Úřad průmyslového vlastnictví automaticky namítal starší shodné známky z úřední povinnosti. Vlastník blokační známky měl tedy celkem slušnou jistotu, že nikdo další si shodnou známku pro většinu výrobků a služeb nezaregistruje, protože ji Úřad zamítne. Současně vlastník neměl povinnost u známek starších pěti let prokazovat jejich užívání v námitkovém nebo soudním řízení. Po novele Úřad již starší známky z úřední povinnosti nenamítá a vlastníci známek si tak musí svá práva aktivně hlídat a následně bránit sami. Dále mají vlastníci známek starších pěti let povinnost v námitkovém řízení prokazovat užívání, pokud je k tomu protistrana vyzve, jinak jejich námitky nebudou úspěšné (ať už zcela nebo zčásti). Blokační známky starší pěti let v České republice tedy svému vlastníku moc nepomohou a je tedy otázkou, zda se vůbec vyplatí je registrovat.

Samozřejmě vlastník může po uplynutí pěti let podat ochrannou známku znovu. Ale poplatky za delší seznam o více třídách nejsou nízké a dále se u této další přihlášky nabízí otázka naznačená výše – je taková přihláška vůbec podána v dobré víře? Český Úřad špatnou či dobrou víru nezkoumá z úřední povinnosti, ale je samozřejmě možné, že subjekt, který má o známku zájem pro některé výrobky nebo služby, podá návrh na neplatnost právě z důvodu špatné víry.

Zahraniční praxe

Soudní dvůr Evropské unie již v několika případech rozhodl, že ochranná známka znovu podaná po uplynutí pěti let od zápisu předchozí známky, pro výrobky a služby, pro které vlastní nehodlá známku užívat, může být posouzena jako podaná ve zlé víře. Existují také státy, kde blokační známku registrovat prakticky nelze. Například v USA musíte u zápisu ochranné známky prokázat její užívání pro seznam výrobků a služeb, pro který vám patentový úřad v USA známku zapsal.

Podání blokační ochranné známky doporučujeme velmi dobře zvážit. Z naší vlastní praxe víme, že mohou nastat situace, kdy je podání blokační ochranné známky z taktických důvodů skutečně výhodné, někdy však negativa převažují nad pozitivy. Pokud si nejste jisti, neváhejte se poradit.

Autoři: Ivan Rámeš a Tereza Hrabáková advokátní kanceláře Havel & Partners.