Tomáš Hanák: Podnikání je dřina i radost

Jste úspěšným a oblíbeným českým hercem. Jak vás napadlo vrhnout se do víru podnikání?

Možná právě proto, že jsem hercem, což přináší popularitu, která přináší ztrátu osobního života, svobody. Chtěl jsem zkusit něco nového, dokázat si, že mám ještě sílu odbočit, uživit se i jinak, že nemusím nutně umřít jako herec. Koneckonců, do svých třiceti jsem pořád měnil zaměstnání, stěhoval se, fluktuoval – a bylo to vzrušující.

Svoji hospůdku provozujete ve středočeském Nižboru, kde jste dal dohromady starý železniční sklad. Jak dlouho vám trvalo dát budovu dohromady tak, aby mohla být hospůdka otevřena?

Pět let jsem se nezastavil. Buďto jsem ve smokingu někde moderoval, nebo v potupném kostýmu hrál v nějaké blbosti, nebo jsem byl tady na nádraží a v montérkách dělal čističe, natěrače, zásobovače, psal žádosti. Prolezli jsme spoustu šroťáků, nádražních ruin, likvidovali dřevokazný hmyz, objevovali zaprášené skvosty, kašlali prach a stoleté pavučiny. Bylo to vyčerpávající, ale adrenalinové.

Proč vaše volba padla právě na oblast gastronomie?

Na začátku jsem jen chtěl zachránit tu kouzelnou dřevěnou boudu z roku 1876, mám rád vlaky a mrzí mě devastace a mizení toho kouzelného prostředí. Pak mě napadlo, že kdybych ještě pil, určitě by mě potěšila taková zapomenutá dřevěná nádražní hospoda, kde budou stoly i židle „každý pes jiná ves“, sekaná svíčková a podměrečné pivo v uchytaném půllitru.  Časem se to ale zvrtlo a teď máme skvělý jídlo a pivo Bernard... No, alespoň ty stoly a židle jsou dle mého gusta.  A gastronomie? Mým favoritem už asi navždy zůstane chleba s máslem; to šílenství kolem jídla, mediální sláva kuchařů – nic proti kuchtíkům!, recepty od každé zpěvačky a seriálového herce, gastroturismus, to všechno mě vede k neradostným úvahám o blížícím se zániku civilizace – tím myslím tu moderní, „vyspělou“, s internetem, sítěmi, ztrátou anonymity, relativizací dobra a zla, globalizací... Opravdu bych se nedivil, kdybych pozítří našel u nás doma na záchodě další provozovnu Starbuck´s.  Inu, jsem ročník 1957.

Celý rozhovor najdete v magazínu Vlastní firma FRANCHISING 01/2015.